Polsko

 Bouřlivé dny polské politiky

Polsko hledá vládu

Rywin odsouzen

Sebeobrana má plán

Polské Sarajevo

Polští politici poskytují veřejnosti neobyčejné divadlo – sejm přijímá po neobyčejně vášnivé debatě usnesení, které snad ani neměl právo přijmout, čelní a známí politici se v přímém televisním přenosu urážejí, parlament není s to vyslovit důvěru vládě a Polsku tak vládne skupina politiků jmenovaná presidentem, ale nemající parlamentní legitimaci.
Tak lze ve zkratce charakterisovat polskou politiku posledních dnů. Samozřejmě, že výčet není úplný – nelze postihnout vše podstatné v krátkém článku. Dějí se věci zásadní, podružné, šílené i osudné. Něco z toho se také bezprostředně týká České republiky. 

Začněme tím Českem

Nechápu, proč česká média takřka vůbec neregistrují dění kolem firmy ORLEN. Společnost, která má získat Unipetrol, je totiž v Polsku jedním z negativních hrdinů posledních dnů. Této firmy se totiž týká jedna z největších afér posledních let – sejm, dolní komora parlamentu, Orlenu dokonce věnuje další vyšetřovací komisi. Nejasnosti kolem tohoto palivového gigantu byly již dříve, ale v Česku bez potíží vyhrává privatisaci. Bylo to výběrové řízení čisté? V Polsku zatím vládne levice, která čelí těžkým obviněním z nepřípustného a nezákonného zneužívání moci k dosahování hospodářských a jiných zájmů. Orlen je firma, v níž má zatím stát většinový podíl. V Česku vládne rovněž levice, která sice nečelí takovým podezřením, jako ta polská, ale pověst čisté lilie nemá. V Polsku jsou živé obavy z toho, že Orlen mohou ovládnout ruské firmy (napojené na…), s českými rozhodujícími činiteli to ani nehne. Polský sejm, navzdory agónii a visi blízkého rozpuštění se rozhodl povolat další vyšetřovací komisi, která má vyjasnit nejasnosti kolem Orlenu. Zajímá to vůbec někoho v Česku?

Ale zpět k Polsku

Černý pátek levice, ústavní krise, krise demokracie, byl zahájen proces odvolání presidenta, levice ztratila moc – to jsou základní bombastické glosy komentující události posledních dnů. 
Co se vlastně stalo? V pátek (černý) 28. května sejm hlasoval o zprávě parlamentní vyšeteřovací komise (na snímku), která bádala případ Rywin.

Připomeňme, že navzdory názorů většiny členů komise nakonec přijala návrh závěrečné zprávy levicové poslankyně Blochowiakové, která konstatovala, že se vlastně nic nestalo. Rywin dle této verse vše dělal naprosto sám, čili nestála za ním žádná „skupina držící moc“, nedošlo k žádným protiprávním činům v parlamentu či vládě, prostě Rywin se dopustil korupční nabídky a nic víc. V komisi převažoval jiný názor, ale v hlasování (dost překvapivém) uvnitř komise prošla zpráva Blochowiakové. 

Tuto zprávu mělo přijmout anebo odmítnout plénum, tj. celý sejm. Pravici se však podařilo prosadit , aby se hlasovalo také o návrzích znění závěrečné zprávy, které vypracovali a předložili jiní členové vyšetřovací komise (zvláště předseda komise Nałęcz, poslanci Ziobro <čti Žobro>a Rokita). Tento překvapivý závěr vzešel z mimořádného zasedání předsednictva sejmu a byl prvním drobným vítězstvím oposice. Znamenalo to totiž, že více než roční práce vyšetřovací komise nemusela se zakončit blamáží, což hrozilo v p5ípadě přijetí i nepřijetí znění zprávy poslankyně Blochowiakové. Takto sejm měl dostat možnost vyjádřit se také k jiným závěrům, v nichž jsou obsaženy naprosto jiné poznatky vyplývající z případu Rywin, nežli k jakým došlo poslankyně Blochowiaková.

V pátek 28.5. dolní komora přistoupila ke složité hlasovací proceduře – mělo se hlasovat celkem o šesti návrzích znění závěrečné zprávy vyšetřovací komise. Nejvíce hlasů (prostou většinu) získala zpráva poslance Ziobra (na snímku), tím to pravice uznala za hotové a opustila jednací sál. Taková byla totiž dohoda z předsednictva sejmu – jakmile nějaká verse získá většinu, věc je hotová. Levice s touto interpretací nesouhlasí a tvrdí, že právo bylo porušeno a že nastala ústavní krise. Pravdou je, že procedury týkající se práce vyšetřovací komise a pak i přijímání zprávy jsou dost nejasné a krkolomné – v sejmu bez povšimnutí již několik měsíců leží návrh novelisace předpisů upravujících tyto záležitosti, jeho vadou je to, že autorem je pravicová strana Právo a spravedlnost. Nyní levice (postkomunisté) náhle cítí potřebu novelisovat i jednací řád, ale podle pravicových politiků to už nic nezmění na tom, že zpráva poslance Ziobry byla přijata. Postkomunisté však páteční hlasování považují za nelegální, neplatné a hodlají učinit vše možné, aby se hlasovalo ještě jednou.

Proč taková panika?

Protože Ziobrova zpráva je nejradikálnější. Na rozdíl od poslankyně Blochowiakové totiž poslanec Ziobro (Právo a spravedlnost) ve své zprávě došel k závěru, že Rywin nejen že nejednal sám, ale že do věci jsou více či méně namočeni (a tudíž i odpovědní) president Kwaśniewski, bývalý premiér Miller, bývalý ředitel státní televise Kwiatkowski, ale také šéf tajné policie Barcikowski, bývalý ministr spravedlnosti Kurczuk a ještě několik osob, které by za své jednání měly odpovídat před soudy. Tyto závěry uznal sejm jako relevantní – přijetí zprávy samo o sobě nemá žádné právní účinky, je to jen dokument na úrovni usnesení, ale jeho politický náboj je neobyčejně výbušný.

Co je ve zprávě? 

Miller, bývalá náměstkyně ministra kultury Aleksandra Jakubowska, bývalý šéf politického kabinetu premiéra Millera Lech Nikolski, bývalý šéf státní teleivse TVP Robert Kwiatkowski a tajemník Velké mediální rady Włodzimierz Czarzasty tvoří skupinu, která poslala Rywina do Agory s korupční nabídkou (za 17,5 mil. USD zařízení změn v mediální legislativě) . V červenci 2002. r. Lew Rywin nabízel Agoře (vydavateli Gazety Wyborczej) zařízení změn v mediálním zákonu ve prospěch Agory. Výše jmenovaní ho poslali, nejednal tudíž sám.
Miller, jakožto nadřízený Jakubowské a spol. a také ministr spravedlnosti a president o všem věděli a nekonali – nepodali žádné trestní oznámení, zatajovali fakta. To je dle poslance Ziobry trestné.
Podle zprávy bývalý předseda vlády Miller křivě vypovídal před parlamentní vyšetřovací komisí, toto obvinění se týká rovněž dalších osob. Za zmínku stojí i to, že president odmítl před komisí vypovídat – zmohl se na prohlášení, že by před komisí mohl třeba i tancovat, ale proč. Připomeňme také, že když byl Miller vyslýchán poslancem Ziobrem, neváhal tomuto vmést do tváře slova: „Pane poslanče, vy jste nula!“

Co to znamená?

"Zcela jistě toto hlasování (čili přijetí Ziobrovy zprávy) a tento den mají symbolickou hodnotu: dnes sejmová většina uznala, že čelní politici SLD jsou spoluodpovědni za největší korupční aféru 3.republiky. Toto schválil sejm, donedávna ovládaný právě touto levicí“ – řekl leadr Občanské platformy Donald Tusk. To je první rovina onoho černého pátku. Překvapila Sebeobrana, dosud celkem spolehlivě spolupracující s levicí. Hlasovala totiž pro Ziobrovu zprávu.

Poslanec Zbigniew Ziobro: „Dnešní den je tou chvílí, v níž může dojít k přelomu v našem státu.“ Nastal čas k očištění státu z těch, kteří se dopouštějí podvodů, mlžení, kteří se účastní korupce.
Roman Giertych (jeden z leaderů Ligy polských rodin) prohlásil, že tímto hlasováním byl dán jednoznačný signál – president musí odstoupit. Ze zprávy totiž vyplývá, že president se dopustil trestného činu a měl by proto stanout před státním tribunálem – speciálním soudem pro ústavní činitele. Proto Giertych vyzval Kwaśniewského aby sám odstoupil.
Státní tribunál je zatím jen teoretickou hrozbou pro presidenta a bývalého premiéra Millera. Před ten je může pohnat Národní shromáždění (sejm a senát) , návrh musí předložit nejméně 140 poslanců a schválit to může jen ústavní většina. V tomto volebním období je to neproveditelné (oposice nemá ústavní většinu v obou spojených komorách). 

Politické následky mohou být veliké

Připomeňme, že nyní Polsko de iure nemá vládu – vládní kabinet profesora Belki totiž nezískal důvěru parlamentu, nová zatím nebyla jmenována. President nyní musí opět sejmu navrhnout nového předsedu vlády (bude to podle zpráv z Místodržitelského paláce) opět Belka – ale oposice tvrdí, že tento kandidát s levicovou vládou (nikoliv úřednickou, což by ještě bylo akceptovatelné) je neprůchodný. Nezíská-li Belka opět důvěru, pak 8. srpna dojde k předčasným všeobecným volbám. Ty znamenají katastrofu pro dosud vládnoucí Svaz demokratické levice – v průzkumech se tato strana raketově propadá. President Kwaśniewski byl dosud jediným levicovým politikem, který měl důvěru voličů. Události posledních dnů i toto mohou změnit. 
Oposice útočí i na hlavu státu – v pondělí 31.5. výzvu aby odstoupil adresovala presidentovi i Sebeobrana.

Zkrátka a dobře situace se vyhrocuje (politicky). Je jasné, že Aleksander Kwaśniewski ani náhodou sám nepodá demisi, je to bývalý komunista a jako takový má dostatečně hroší kůži. On se udrží, ale tuto jistotu nemají postkomunističtí poslanci a senátoři. Jejich postavení zpečetí výsledky voleb do tzv. europarlamentu. Ty budou zkouškou jejich popularity – očekává se, že v nich propadnou. Ztráta politické moci je pro levici neobyčejně nebezpečná – dosud totiž mohou kontrolovat soudy, prokuraturu, policii – čili orgány, které stále odvážněji zkouší rozetnout pavučinu hospodářsko-politického komplotu stojícího za naprostou většinou afér a skandálů. To se týká Orlengate, Rywingate, ale i mnoha jiných afér. Mimochodem, se skandálem Orlengate má také president Kwaśniewski něco společného…

V sobotním vydání (29.5.) deníku Rzeczpospolita známí intelektuálové vyzvali presidenta, aby přistoupil k řešení krise, v níž se Polsko ocitlo – chtějí předčasné volby, konané podle většinového principu. Podobných výzev bylo mnoho, ale v současné situaci tato vzbudila neobyčejnou pozornost všech médií. Je důležitá také proto, že je to „nepolitický“ hlas známých intelektuálů, o kterých se říká, že jsou morálními autoritami.

Situace je vážná, sejm ztratil důvěru občanů, levice ztratila většinu, president ztrácí autoritu. Přinesou předčasné volby uspokojivé řešení?

Vladimír Petrilák, cepol www.cepol.stosunki.pl 31. května 2004