Tyto paradoxy, kdy premiér a jeho zástupce de facto hrají za oposiční neparlamentní stranu, kdy se neví jaký bude termín voleb, jsou však vcelku nevinnou drobnou kolisí. Polská politická krise 7. března vstoupila do nové, značně dramatické, etapy. Na MDŽ se měl president Aleksander Kwaśniewski dostavit do parlamentu, aby zde vystoupil v roli svědka před vyšetřovací komisí zkoumající nejasnosti spojené s palivovou firmou ORLEN. President a jeho 800 členná kancelář totiž podezřele často vystupuje v různých dokumentech a svědectvích. Ne vždy vystupuje jako nestranný svědek, ale přímo jako účastník podivných machinací, her a intrik. Navíc v sobotu 5.3. v sejmu padla slova jednoznačně obviňující Kwaśniewskiého a jeho okolí – ve dvou vyšetřovacích komisích byli totiž vyslýcháni svědci, kteří zahájili ostrostřelbu – Kwaśniewski, Krzaklewski, Belka… mnoho osob z politického piedestalu polské 3. Republiky se pohybuje na hraně zákona. V zemi vládnou neformální kluby, jejichž jednání je jednoduše mafijní. Tato obvinění vyřkli svědci, kteří jsou sami vyšetřováni prokuraturou, jsou podezřelí z mnoha trestných činů v souvislosti s největšími aférami republiky. Jde o bývalého šéfa největší státní pojišťovny PZU Wieczerzaka a lobbystu Dochnala. Dochnal např. vypověděl, že presidentská skupina chtěla znemožnit diversifikaci dodávek ropy do Polska.

Aleksander Kwaśniewski po dlouhých tahanicích, trvajících od léta loňského roku, kdy orlenovská komise vznikla a začala se zajímat i o hlavu státu, přislíbil svou účast, že se podrobí výslechu, jakkoliv nemusí. Existují totiž názory právníků, dle kterých nejvyšší ústavní činitel nemůže stanout před komisí jako normální občan, že jednoduše mu to právo nedovoluje. Jiní právníci tvrdí, že president je také občanem, jako každý jiný, a proto má povinnost před komisí vypovídat. Kwaśniewski nakonec tyto právnické nejasnosti vyřešil prohlášením, že se dostaví. Kancelář presidenta dohodla s komisí i termín. Sloupový sál sejmu, v němž komise zasedá, se pro tuto příležitost změnil – křeslo pro presidenta bylo připraveno tak (podle přání jeho kanceláře), aby kamery nemohly snímat jeho tvář.

7. března změnil názor. Na tiskové konferenci president zvýšeným hlasem oznámil, že se odmítá dostavit před komisi, která je dle jeho soudu “hluboce zdemoralisovaná”. Navázal na sobotní senzační výpovědi Wieczerzaka a Dochnala, které nazval snůškou lží a nesmyslů. Týdeník Wprost, který toho dne zveřejnil snímky usvědčující presidenta ze lži (tvrdil, že lobbystu Duchnala nezná, na snímcích jsou spolu) v rozhovoru pro veřejnoprávní televisi pak nazval “mutací StB”. Protiútok presidenta a jeho rozhodnutí nedostavit se k výslechu vyvolaly na polské politické scéně šok (pravice) i překvapení (levice). Pravicoví politici tvrdí, že Kwaśniewski tímto de facto potvrdil pravdivost obvinění ze soboty. Jiní neváhali použít slova “srab” či “zbabělec”. Tyto emotivní reakce však zastiňuje zděšení plynoucí z toho, že se polský president staví nad právo, že se vysmál ústavní instituci s vyšetřovacími pravomocemi, že jako nejvyšší ústavní činitel dal občanům signál, že právo neplatí pro všechny, že jsou rovní a rovnější.

Vyšetřovací komise se rozhodla předvolat presidenta ještě jednou. Je jasné, že Kwaśniewski ani napodruhé nepřijde. Povrdil to ostatně sám na tiskové konferenci, kdy řekl, že nepředstoupí před žádnou komisi. Pravicoví poslanci z komise začali vypracovávat právní podklady pro předvolání hlavy státu před státní tribunál – zvláštní soud pro ústavní činitele. Sílí také tlak na zahájení ústavní procedury odvolání hlavy státu.

Aleksander Kwaśniewski v tom všem vidí zorganisovanjý a dobře připravený útok neidentifikované skupiny proti němu, jeho spolupracovníkům a státu. Podobně jako český premiér Gross vidí jakési spiknutí. Jenže jeho problémy jsou mnohem závažnější – zde nejde o jakési dobré bydlení, ale o nejasné a krajně podezřelé machinace v oblasti průmyslu, politiky a tajných služeb. Polský president namísto aby vyvrátil podezření se rozhodl pro konfrontaci, jejímž následkem může být destabilisace celého ústavního systému. Premiérova fraška (premiér je na čele levicové vlády, ale neformálně spolu se svým náměstkem sympatisuje s neparlamentní oposicí) se tak mění v presidentovo drama. Je to počátek konce 3. Republiky?

Vladimír Petrilák, Polsko