česko-polská internetová stránka
| home | obsah | aktual | kultura | linky | | |
| |
cepol 24.8.2005 |
| EU |
Kritizujete EU? Budete mít
problémy!
|
|---|---|
|
Pavel Sibřina zdroj: www.euportal.czPlacení novináři, propaganda, propuštění ze zaměstnání, zatýkání, hodinové výslechy... Zdá se vám, že popisuji období Československa v době tvrdé normalizace? Nikoli – jen praktiky orgánů EU, které vás mohou postihnout za poměrně obvyklou záležitost v demokratické společnosti - za kritiku práce orgánů Evropské unie! Slova propagandistické kampaně eurofilů před vstupem do EU o prohlubování svobody a demokracie jaksi blednou při střetu s realitou. Jako dva ukázkové příklady jsem vybral případ evropského byrokrata Bernarda Connollyho a německého novináře Hanse Tillacka, kteří na vlastní kůži poznali odplatu orgánů EU za jejich kritiku: Případ bývalého člena Evropské komise Bernarda Connollyho začal v roce 1995, kdy vydal knihu s názvem „The Rotten Heart of Europe“ – Shnilé srdce Evropy, ve které kritizoval nepružné fungování orgánů EU a zpochybnil celý projekt evropské integrace. Reakce EU na sebe nenechala dlouho čekat – Connolly byl okamžitě připraven o místo. Celý případ skončil o rok později před Evropským soudem, který dal zapravdu EU s šokujícím závěrem, že „Evropská unie a její orgány mají právo omezit politickou kritiku, pokud je to v zájmu evropských společenství“. Slovník připomínající 50. léta a vykonstruované procesy, ve kterých rozsudky byly také „v zájmu lidu a socialismu“. Celý spor pokračoval Connollyho odvoláním k soudu do Lucemburku, který pod vedením Melchiora Watheleta (belgický exministr spravedlnosti, který byl odvolán poté, co zpackal případ pedofila Dutrouxe) rozhodl v neprospěch Connollyho. V odůvodnění soudu se objevilo například, že „EU má právo legálně zabránit projevům, které jsou vůči EU urážlivé“. Jako příklad jsou uvedeny „urážlivé“ citace z Connollyho knihy jako např. „slepá arogance Francouzů jako jsou Jacques Delors a jeho pohůnci“ či srovnání britských eurofilů s lidmi, kteří ve 30. letech oslavovali Stalina. Jako precedens pro rozhodnutí soudu byl použit pornofilm z roku 1991, který byl britskou vládou zakázán pro svůj obsah, jenž urážel náboženské cítění katolíků. Srovnávat nechutné pornografické dílo (lesbická jeptiška v něm uspokojuje Krista) s politickou kritikou EU je neuvěřitelná demagogie s praktikami komunistické justice. O nečistém svědomí EU svědčí i to, že celou záležitost kolem soudu s Connollym se snažily její orgány ututlat a například na unijním webu se relevantní informace o případu objevily až po naléhání komentátora týdeníku The Spectator Ambrose Evans-Pritcharda. V závěrečném rozhodnutí soudu se můžeme dočíst, že vyhození Connollyho bylo v pořádku, protože „evropský úředník musí jednat vždy v zájmu evropských společenství a zdržet se jakékoli protievropské akce a veřejného vyjadřování vlastních názorů“. Bernard Connolly přišel kvůli své kritice evropských orgánů „pouze“ o práci, jsou však i tací, kteří kvůli stejnému „prohřešku“ zažili zatýkání, hodinové výslechy a domovní prohlídky. Jedním z nich je německý novinář Hans-Martin Tillack. Tillack se v polovině roku 2002 dostal k utajovaným materiálům unijního protikorupčního oddělení známého pod zkratkou O.L.A.F. Jednalo se o dokumenty, které na konci 90. let vedly k nucené demisi Evropské komise Jacquese Santera usvědčené z korupce a odhalení skutečného stavu fungování orgánů EU. O.L.A.F. reagoval na zveřejnění dokumentace Tillackem okamžitých vyšetřováním a obviněním Tillacka z uplácení. Tillack v reakci žádal důkazy nebo omluvu. Po téměř dvou letech mlčení a ignorace přiznal O.L.A.F., že žádné důkazy proti Tillackovi nemá. Tillack nechtěl nechat celou záležitost být a na jaře 2004 napsal do německý Die Stern článek, ve kterém upozornil na laxnost úřadu O.L.A.F., pokud je upozorněn na korupční jednání. Následovalo něco, co lze srovnat pouze s bolševickými praktikami: 19.4.2004 v noci vtrhla do Tillackova bytu belgická policie, vyvlekla ho spoutaného ze dveří, deset hodin ho vyslýchala bez přítomnosti právníka, zabavila a prohledala mu počítač a mobilní telefon a dokonale prohledala jeho bankovní účty. A to vše na přímý pokyn úřadu O.L.A.F. To nakonec přiznal i šéf O.L.A.F Franz Bruner. Použil k tomu belgický zákon, který novinářům nakazoval okamžité nahlášení jakéhokoli trestného činu, na které při své práci narazí (tento zákon byl po kritice Mezinárodního soudu pro lidská práva na základě Tillackova případu zrušen). V kontextu Tillackova případu znějí hrozivě slova šéfa Výboru pro kontrolu parlamentního rozpočtu EP, kdy řekl, že on „..i jeho kolegové odpovídají nejen těm, které zastupují, ale i evropské myšlence“. O oddanosti myšlenkám nás přesvědčovali již hnědé košile i rudé šátky, dnes jsou to eurobyrokraté. Metody boje se však moc nemění… Proto si pamatujte, že až si pro vás v noci přijde policie za kritizování EU, není se čemu divit – policisté se pouze „zodpovídají evropské myšlence“. Není čas začít uvažovat v zájmu zachování svobody a demokracie o vystoupení z EU? publikováno s laskavým svolením autora, cepol 24.8.05
|
|