Změny v Polsku a Československu na konci 80. let 20. století byly pro místní menšiny ve znamení znovuobjevení své podstaty a kultury. Obě nově demokratické země neměly námitky proti obnově místní menšiny zastupujících organizací, které se dokonce i politicky angažovaly, viz. uskupení Coexistentia. Charakteristickým znakem situace v tomto regionu v průběhu 90. let 20. století a na počátku 21. století byla snaha o integraci dvou na počátku století rozdělených regionů. Tato snaha vyvrcholila vznikem euroregionu Těšínské Slezsko.

Přeshraniční spolupráci je možno vymezit jako intenzivní sousedské vztahy mezi přátelskými příhraničními regiony či jako supranacionální spolupráci mezi regionálními nebo místními orgány, organizacemi nebo jinými subjekty, které reprezentují příhraniční teritorium. Předmětem příhraniční spolupráce je pak široká škála oblastí od každodenních problémů lokálního významu, přes základní otázky mezinárodního práva až po tvorbu a realizaci základních východisek regionální politiky EU (Dočkal 2003 : 27).

V politickém a regionálním pojmosloví se etabloval pojem euroregion jako nové a kvalitativně odlišné pojetí regionu. Při používání pojmu euroregion se má na mysli těleso se supranacionálním charakterem. Ve smyslu teritoria jej lze definovat jako prostor, kde dochází k relativně trvalé přeshraniční spolupráci lokálního významu. Podle jeho funkce v procesu evropské integrace jej lze rovněž vnímat jako nástroj pro oslabování role národních států a naopak posilování nadnárodní povahy EU (Dočkal 2003 : 9). Právními základy pro regionální přeshraniční spolupráci v Evropě jsou především : Evropská rámcová konvence o přeshraniční spolupráci (1980), Evropská charta místní samosprávy (1985) a Evropská charta hraničních a přeshraničních regionů (1995).

Sociální geografie rozeznává 4 základní druhy přeshraniční spolupráce a to dle stupně integrovanosti (Dočkal 2003 : 68–71) :

1) dlouhodobě integrované celky (přirozený proces integrace daný historickým vývojem po celá desetiletí, vysoká míra spolupráce a autonomie, komplexní a silně integrované organizace),

2) úspěšně integrované celky (ne na základě historického vývoje, ale kvůli užitku pro obě strany),

3) nižší stupeň integrovanosti (existují odděleně pracující, ale kooperující svou činnost pracovní skupiny, stupeň integrace často jen pod společným bankovním účtem organizace),

4) velice nízký stupeň integrovanosti (jedná se spíše o partnerství a ad hoc vytvořená uskupení).

Co se týče Euroregionu Těšínské Slezsko, tak je z následujících stránek patrné, že se jedná o jakýsi mezistupeň přeshraniční spolupráce mezi 2. a 3. V regionu sice existují společné historické kořeny, ale ty byly silně a „úspěšně“ zpřetrhány. Polský ani Český region nezahájili vzájemnou spolupráci z nějakých lidských důvodů, ale především kvůli možnému ekonomickému zisku a na popud EU, která podporuje rozvoj přeshraniční spolupráce. Jak je možné dále se dočíst, existují sice společně orgány Euroregionu, ale největší díl spolupráce spočívá na oddělených skupinách, které reprezentují svůj národ. Na druhou stranu je ovšem nutno dodat, že zdejší přeshraniční spolupráce je velice úspěšná při získávání finančních prostředků v rámci programů PHARE CREDO a PHARE CBC.

Popis euroregionu Těšínské Slezsko

Obě části euroregionu jsou velice geograficky podobné, a proto má tento euroregion přirozený ráz. Po obou stranách hranice se nacházejí ložiště černého uhlí, jehož těžba značně poznamenala celý tento kraj. V regionu, konkrétně v městě Karviná, sídlí ekonomická fakulta Slezské univerzity Opava. Ve významnějších městech se nacházejí početné knihovny a muzea, která se věnují historickému vývoji v regionu.

Zakládajícími členy euroregiony jsou již výše zmíněné dvě organizace, statutárními orgány jsou Rada euroregionu a Sekretariát euroregionu. Rada je nejvyšším orgánem a tvoří ji 8 členů (po 4 z každé strany). Rada volí ze svého středu předsedu a jeho zástupce s přihlédnutím k pravidlu, že předseda a jeho zástupce nejsou delegováni jednou stranou. Zasedání Rady se koná minimálně 2krát ročně a svolává je Sekretariát. Úkolem Rady je schvalování společných cílů, jmenování členů Sekretariátu a vytváření pracovních skupin. Sekretariát je výkonným orgánem euroregionu a je tvořen dvěma sekretáři a jejich zástupci. Každá strana má tedy svůj vlastní sekretariát. Sekretáři mohou vzájemně spolupracovat, ale i podnikat vlastní iniciativy. Úkolem Sekretariátu je reprezentovat euroregion navenek, svolávání zasedání Rady, příprava projektů ke schválení a realizace projektů schválených Radou. Kromě těchto dvou institucí mohou vzniknout na popud Rady pracovní skupiny, jejichž existence je časově omezena na splnění daného úkolu.

Cíle euroregionu

Euroregion má za úkol podporovat rozvoj v pohraničí a zvláště v těchto oblastech : výměna zkušeností a informací týkajících se pracovního trhu; řešení společných problémů při transportní činnosti, telekomunikacích, bezpečnosti obyvatelstva, ekologických otázkách; vzájemná koordinace a pomoc při řešení přírodních katastrof; rozvoj spolupráce v hospodářském odvětví a obchodě; rozvoj turistiky a zjednodušení přeshraničního pohybu; spolupráce na kulturním poli a vzájemná pomoc při pečování o národní a kulturní dědictví; spolupráce mezi školami různého stupně.

Euroregion v rámci svých cílů podporuje zájmy jednotlivých měst, obcí, občanských sdružení i fyzických osob, pokud ty podporují prohlubování regionální spolupráce. Dále pomáhá těm projektům, které přibližují vstup ČR a Polska do EU. Euroregion provádí svou činnost na úrovni obcí tak i na úrovni celé oblasti působnosti. K financování své činnosti používá vlastní zdroje, příspěvky od měst a obcí, tak i zdroje od EU, konkrétně z fondu PHARE.

Mezi největší projekty zahájené euroregionem Těšínské Slezsko patří : INFOREG 2000, REGIOTOUR a REGIONÁLNÍ EVROPSKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM. Úkolem projektu Inforeg 2000 tvorba systému sběru dat a informací z oblastí kultury, sportu a hospodářství. Koordinací byly pověřeny dvě Přeshraniční Informační Agentury. Díky tomuto projektu je možno dnes koordinovat různé kulturní a sportovní akce či získat informace o možných obchodních partnerech zpoza druhé strany hranice. Projekt Regiotour se váže k problematice regionální turistiky a jeho cílem je tvorba cyklistických stezek napříč euroregionem překonávajíc tak státní hranice. Projekt Regionálního Evropského Informačního Centra měl za úkol poskytovat občanům region veškeré možné informace o EU a evropské integraci a tím přispívat k podpoře vstupu obou států do EU. Kromě těchto velkých projektů se uskutečňují i projekty mnohem menšího rázu, které se zabývají problémy modernizace dopravní infrastruktury či zjednodušení přechodu hranice.

Polskou národnostní menšinu zastupovaly během doby tzv. První republiky až tři politické strany. V rámci boje proti československé pronárodní politice tyto strany spolu úzce spolupracovaly, ale v mnoha ohledech se velmi odlišovaly. Křesťanské strany sice kritizovali politiku československé vlády, ale souhlasili s typem státního zřízení, což však bylo nepřijatelné pro socialisty, kteří k národnostním otázkám připojovali i otázky třídního rázu.

Během německé okupace a komunistické nadvlády nebyly povoleny žádné národnostně orientované politická uskupení, a proto se tato část práce věnuje především politickým stranám existujícím po roce 1989 v tomto regionu.

Po celospolečenských událostech na podzim v roce 1989 v Československu se obnovil i politický život národnostních menšin v republice. A výjimkou nebyli ani Poláci na Těšínsku. Současně s tímto procesem se vyvíjela i přímá politická participace polské menšiny na celospolečenském dění v Československu, když ještě na konci roku 1989 vznikla polská sekce Občanského fóra. Se začátkem politické angažovanosti však vyvstaly pro polskou menšinu problémy týkající se způsobu prezentace a prosazování svých zájmů. Jedna skupina reprezentantů polské menšiny navrhovala spolupráci s dalšími zástupci ostatních národnostních menšin v Československu, což vyústilo na počátku roku 1990 ve vznik politického uskupení Coexistentia – Soužití, které mělo zastupovat zájmy veškerých v něm sdružených národnostních menšin v republice. Druhá skupina dávala přednost obhajobě zájmů polské menšiny skrze občanská sdružení a ne přes přímou politickou reprezentaci. Tato snaha vedla v březnu 1990 ke sjezdu těchto příslušníků polské menšiny v Českém Těšíně, na němž byla zvolena Rada Poláků v ČR (později přetransformována na Kongres Poláků). Ta měla rovněž reprezentovat zájmy polského etnika, ale prostřednictvím dobrovolných organizací, které v ní byly zastoupeny. Po roce 1989 svou činnost zahájilo či obnovilo na 23 polských organizací (Kadłubiec 1997 : 161, Kopeček 2003).

Coexistentia hrála významnější roli především v tomto regionu a z republikové úrovně se stáhla po rozpadu Československa, když již nemohla spoléhat na podporu výrazně početnější maďarské menšiny z jižního Slovenska. Svou šanci vycítili představitelé polské menšiny ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000, když se Kongres Poláků a stále významné PZKO dohodli na podpoře Coexistentie. Ani to však nepřineslo úspěch, když hnutí získalo pouze 2,3 % hlasů a nepřekročilo tak 5 % klausuli. Zástupcům polské menšiny se nepodařilo ani uspět v senátních volbách a tak lze o jejich politické činnosti hovořit pouze v souvislosti s jednotlivými obcemi. Ale i na této úrovni se polská menšina vyznačuje svou politickou heterogenitou, když se její představitelé dostávají do obecních zastupitelstev stále více na volebních kandidátkách jiných stran či hnutí. To mimo jiné svědčí o tom, že se jistá část politicky schopných Poláků angažuje mimo rámec Coexistentie. Tento faktor lze vypozorovat i na celostátní úrovni na příkladu senátora Matykiewicze a Febera či poslance Bielesze. Tito kandidáti však zcela jistě neuspěli díky svých polským kořenům či výhradní podpoře polské menšiny , ale ze zcela jiných důvodů (Kopeček 2003).

Je možno konstatovat, že značná část polských voličů preferuje české politické strany (s případnými polskými kandidáty) před regionální polskou reprezentací. Situace z První republiky, kdy v rámci vysoké míry segmentace tehdejší společnosti, fungovala úzká a pevná vazba mezi polskými politickými stranami a jejich polskými voliči, tak zřejmě definitivně patří minulosti a nepodaří se jí již obnovit. Důvodem je zcela nepochybně to, že od vzniku Československa v roce 1918 stále klesá počet osob hlásících se k polské národnosti. Dalším důvodem je již dříve zmíněna klesající homogenita polské menšiny a její silná integrovanost do české společnosti, která je mimo jiné dána i tím, že většina těchto Poláků vnímá samo sebe jako Čechy s trochu odlišným jazykem.

Cílem této práce bylo přiblížit vývoj těšínského regionu v průběhu celého 20. století, což se bezpochyby podařilo. Práce podává ucelený obraz zajímavého regionu, jehož dobrodružná historie jistě předznamenává i pozoruhodnou budoucnost. Minulost regionu je velice spjata s rozvojem těžby černého uhlí a budoucnost s jejím útlumem. Tzv. černé zlato tedy tento region vysoce poznamenalo, v dobrém i ve zlém, a nebýt jeho přítomnosti ve Slezsku tak by se historie často odvíjela nejspíše zcela jiným směrem.

Z dnešního pohledu se lze domnívat, že národnostní rozepře a konflikty jsou na pozadí očekávaných problémů (souvisejících s útlumem těžby uhlí a rostoucím sociálním napětím) zapomenuty a naopak jsou na vzestupu problémy především spjaté s ekonomickým vývojem regionu. Tyto již existující problémy se budou nadále zvětšovat v obou částech regionu, což může vést k další spolupráci a vzájemné integraci obou národů na tomto území. Můžeme tedy očekávat, že přeshraniční spolupráce neskončí pouze deklarací založení euroregionu, ale že se bude dále zintenzivňovat a více institucionalizovat. Vznikne tedy oblast, která byla v minulosti i kvůli ekonomickým otázkám rozdělena a kvůli ekonomickým potížím se opětovně

sjednotí. Na tomto pomalém sjednocování by měly mít zájem i oba národní státy, i když to posilňuje dříve zmíněný nadnárodní prvek EU, protože jedině jednotné Těšínsko je schopné reagovat na očekávané problémy. Výhodou jednotného Těšínska je především to, že zde žijící lidé nepohlížejí na sousedy zpoza hranice jako na cizince, ale opravdu jen jako na sousedy a často jako na vzdálené příbuzné. Dalším důvodem je nepochybně velice blízký jazyk obou národů, který jim nečiní problémy vzájemně si porozumět. Těšínsko má tedy ty nejlepší předpoklady následovat úspěšnou euroregionalizaci např. na hranicích mezi Francií a Německem.

Euroregion Těšínské Slezsko je tedy možno považovat za dobrý příklad budování „nového domu na starých, ale ne zcela zapomenutých společných základech“ pro ostatní regiony ve stále ještě národnostně rozparcelované Evropě. Neboť pokud chce Evropa úspěšně reagovat na současné i budoucí výzvy musí opustit národnostně laděné pohledy na problémy a vnímat je z pozice sjednocené a jednotné Evropy občanů a ne národů.

Euroregion - Těšínské Slezsko (http://ictrinec.hrat.org/sites_cz/euroregion.htm)

Euroregion - Śląsk Cieszyński (http://www.republika.pl/wojtot/index.html)