|
M.Mařák
Zdá se, že
ještě
existují určité limity únosnosti
a že všechno
ještě
není ztraceno. Zatím.
Tento týden se vyvíjí opravdu pěkně. Nejdříve
kauza Přibyl, pak ještě rozhodnutí
Evropského soudu pro lidská
práva
ve Štrasburku, který
označil lustrační zákon
za diskriminační.
Člověka
z toho počíná
mrazit v zádech a i já
si pomalu kladu otázku, jestli obavy z onoho plíživého
nebezpečí social-komunismu, který
začíná ovládat
instituce EU, nejsou víceméně oprávněné.
Nicméně
bych se rád vrátil
k poslední mediální aféře
otřásající naší
republikou.
Nedovolil
bych si znevažovat
profesionalitu a kompetenci pana Přibyla
ve státních
službách.
Nejde mi o konkrétní
osobu, ale o symboliku celé
této události.
O to, co podprahově působí na naše
city. Zoufalý čin
Jana Palacha, jež jako jeden z mála
v této zemi projevil osobní
odvahu a vzepřel
se sovětské
okupaci, by měl zůstat
navždy vyryt ve svědomí naší
společnosti. Právě kvůli
té odvaze položit
i život za principy a ideály
demokratické
společnosti, kterou tehdy sovětští
okupanti rozválcovali tanky. S
odstupem času
můžeme objektivně
posoudit, jestli jeho mučednická
oběť měla
nějaký
smysl, nebo jestli se jednalo o zbytečně teatrální akt.
A
právě
i dnes, jako už několikrát, jasně
vidíme, nakolik nás
jeho symbolická smrt ovlivnila a jak
pevně
a nezničitelně
se Jan Palach zapsal do našich
novodobých dějin.
Je to snad svědomí
většiny
národa, kterému
nastavil zrcadlo? Nevím a ani není
mým cílem
to zde nějak pseudointelektuálně vysvětlovat.
Jedno je však jisté,
stal se symbolem, který fascinuje národ.
Je zbytečné
se divit, když toto pouto mezi lidem a mučedníkem
z jeho řad občas
vyvolá nečekaně bouřlivé reakce. Je zbytečné se divit, že
svědomí
národa se cítí potupeno, když
premiér Gross zvolí
do vysoké státní funkce symbol ideologicky a historicky naprosto
protikladný, velitele roty speciálních jednotek, která
při pokojné
demonstraci v místě
Palachovy smrti brutálně
rozháněla
demonstranty.
Je
úplně
jedno, jestli pan Přibyl jen nehybně
pozoroval policejní akci, nebo jestli si také praštil
do nějaké
stařenky. Jde mi jen o tu symboliku. Dále mě
zajímá
prapodivné chování některých našich
poslanců, kteří
podepsali protestní petici, ale vládu
míní
podpořit. Byl bych rád,
kdyby se zodpovědně
postavili před zrcadlo a podívali
se do vlastní tváře.
Už jen kvůli
památce na Jana Palacha, na ty zmlácené
demonstranty na Václavském
náměstí a také
na národ, který
zbytečně
ztratil dvacet let svobodného
vývoje. Ano, myslím
na vás, pane Karásku
a paní Fišerová. Než
něco dělat
na polovic, lepší je mlčet
a nedělat vůbec
nic.
Možná
se vám zdá,
že celá
událost je mediálně přehnaná. Osobně
si myslím, že
to není na škodu.
Zdá se mi to jako jediná
cesta k nastavení
určité
hranice soudnosti, kterou je lépe
nepřekračovat.
Je možné,
že jako lid působíme dojmem blbů,
kteří si nechají
beztrestně srát
na hlavu. Je dobré si také
uvědomit, že
i ta naše blbost má
své meze. A pokud památka
Jana Palacha je poplivána
tak cynickým způsobem
několik dnů
před výročím sovětské okupace Československa,
nelze se divit, že
to vyvolává
zákonité
reakce obyvatelstva.
Martin
Mařák,spisovatel
Ruce pryč
od Přibyla!
cepol19.8.04
Čeští pisálkové se s nevídanou vervou pustili do zdatného úředníka,
jehož jedinou vinou je to, že před rokem 1989 poctivě
vykonával svou práci. Kdo v lednu 89 nutil rozvraceče
socialistického právníh řádu cpát se manifestace,
organisované západními centrálami? A také: srovnejme
tehdejší a dnešní kriminalitu! Tehdy VB pracovala a neflákala
se. A byl pořádek. A dnes? Na Příkopech si mafie
beztrestně hází granáty! Tohle přer tzv. sametovou
revolucí nebylo možné. Měli bychom ministerskému předsedovi
děkovat za to, že se obklopuje osvědčenými příslušníky,
na které se dosud zapomínalo. Tito lidé již dokázali,
že umí. A co dokázali všichni ti, kteří dnes povykují
na náměstí, podepisují petice? Kritisovat umí každý
idiot. Ale zjednat pořádek, dbát o právní řád –
k tomu je nutná občanská odvaha, angažovanost, pevné
odhodlání stát na stráži řádu.
Pan Přibyl nepochybně je takovým osvědčeným strážcem
řádu, proto: Ruce pryč od Přibyla!
Dost bylo podrývání autority vlády. Dost bylo benevolence – takové
demonstrace či petice se již nesmí opakovat! Víme, kým
jsou dnešní rozvraceči. Republika nyní potřebuje klid,
stabilitu aby se
mohla s úspěchem začlenit do velké evropské rodiny.
Komu prospívá rozsévání nepokoje, rozvratu a podrývání
autority vlády? Republice více práce – to je naše
agitace! Pan Přibyl nechť pracuje, umělci nechť se vrátí
ke svému umění, studenti nechť studují, dělníci ať dělní.
Každý ať na svém místě pilně pracuje, a budeme se mít
společně dobře v naší velké rodině evropských pracujících.
Nyní je prvořadým úkolem vyslovení důvěry vládě, kterou tak umně a
důmyslně sestavil Stanislav Gross, nejpopulárnější český
politik. ČSSD ve společné frontě s KDU-ČSL a US-DEU musí
mít klid k dalšímu zvětšování dluhu, schodku ve veřejných
rozpočtech – je to dobré pro naše děti. Proto
zanechme malicherných sporů a vyhrňme si rukávy.
Pochvalme státotvornost poslance Karáska. On pochopil, že
nyní svádíme nelítostný boj s rozvraceči, že se musíme
semknout kolem předsedy Grosse a jeho blízkých
spolupracovníků. Jde
o naše bytí či nebytí.
Anebo blití či neblití?
Vladimír Petrilák www.cepol.stosunki.pl
N.B. Veškerá podobnost jmen a situací je náhodná. Autor pod vlivem událostí
v Česku patrně ztratil soudnost, což s radostí (a bez
bití) přiznává.
19.8.2004
psáno pro Virtually.cz
|