W
Czechach trwa ankieta organizowana telewizją publiczną pt. Największy
Czech, rozstrzygnięcie nastąpi w czerwcu, już teraz na podstawie
głosowania widzów znana jest dziesiątka naj naj
"Czechów", w śród nich są np. Jan Hus,
J.A.Komenský, K.čapek, V.Havel.
Tekst Filipa Sklenařa zwraca uwagę na fakt, iż cesarz rzymski i
król czeski Karol IV nie był Czechem. Był on Luksemburczykiem,
ergo Niemcem. |
Filip Sklenář
Sál praská ve švech a tisíce věrných
Čechů, kteří nezapomněli na svůj mateřský jazyk, napjatě
očekávají, kdo že se to stane tím
Největším Čechem. Za bouřlivých ovací se na
pódiu objevuje Marek Eben s tajemným výrazem ve
tváři.
„Dobrý večer, vážení
přátelé... Mám pro vás velké
překvapení. Přivedu si teď na pódium hosta,
kterého dobře znáte, v poněkud neobvyklé roli.
Díky němu uvidíte něco, co televizní kamery dosud
nezaznamenaly. Dámy a pánové, přivítejte
potleskem rabína Karla Sidona!“
Karol Sidon přichází na pódium ustrojen
celý v černém a Marek Eben na něj směruje mikrofon.
„Jak jistě všichni víte, studuju už mnoho let
Kabbalu podle rabbiho Löwa a myslím, že jsem ve
svých studiích pokročil tak daleko, že s pomocí
kouzelných sil vyvolat jednoho z kandidátů na
Největšího Čecha přímo z jedenáctého
Nebe, kde se - jak vím - právě
nachází...“
„Dámy a pánové, přejme rabínu
Sidonovi, ať mu jeho pokus vyjde,“ říká Marek Eben
do potlesku, ale to už rabbi začíná čarovat.
„Kontryhel, puklice, flus a dým,“ skanduje rabbi
pochmurně, „čabraka na draka - Elóhim!“ Zvedá
hlas i ruce k nebi. „Capí kulky, rybí kosti,“
křičí už na celou halu, „přiveď hosty z minulosti!“
Zablesklo se a v dýmu, který se odevšad vyvalil,
objevila se dvojice postav. Starší, vousatý muž ve
zlaceném rouchu vykládaném drahokamy a
dlouhovlasý kluk ve šponkách. Jednu nohavici
má červenou, druhou zelenou a na poklopci se mu třpytí
zlatem vyšívaný pták Fénix.
Sladký středověk! Oba se trochu potácejí.
„Dámy a pánové,“ křičí Marek
Eben, „toto není trik, opakuji, toto není trik!
Dámy a pánové, uvítejte
největšího ze všech Čechů, Jeho Milost
císaře Karla Čtvrtého!“
„Bobo,“ obrací se mocnář na toho kluka, o
kterého se opírá. “Kanssu mia - bitte -
soin, was zum Teufel ist wieda das? San mia scho wieda beide bssuffa?
Mein Gott!“/1
„Vaše milosti,“ vrhá se Marek Eben obřadně k
císaři. „Vítejte na volbě Největšího
Čecha... Éra vlády Vaší Jasnosti byla tak
slavná, že dnes, když se mohli lidé rozhodnout sami, opět
si Vaši Milost zvolili za největšího ze
svých řad.“
„Er redet Tschechisch,“ vysvětluje mladík,
oslovený císařem jako Bobo, pečlivě německy, ale s
poněkud slovanským přízvukem. „Aber ich verstehe
ihn gar nichts, leider... Es ist wahrscheinlich soirgendein Ostdialekt
- den kenne ich nicht...“/2
„Ááááááách!“
rozzáří se tvář mocnáře na Marka Ebena.
„Čéééchy. Ja mit rát, Čéchy...
Čéska sem, hésky sem. Náše maty narodyt se
tády a ja tu šit móc spokojená!
Prácha mi cély postáfit. Tak! Prácha nebyt
chésky, dyš mi tu
pši-jíštá-faly. Oba jetza, na guck moi! Tak
tak. A čésky cholka, moc se líbit Bobo, oder?“
„Doch, doch,“ souhlasí horlivě
štíhlé pážátko. „San ja bilig,
die tschechische Huren...“/3
„Ha, ha, du blöde Hund,“ plácá se
císař smíchy do stehen a Marek Eben rudne kolem
uší, když císař po způsobu středověkého
špásu laškovně polechtá páže mezi
nohama... „Ist mi scho kloa, du kleine Schlampe...“/4
Fotografové už vystříleli desítky filmů a kamery
bzučí na plné obrátky a celé zástupy
lidí se sbíhají k pódiu.
„Oba woast di, Bobo - hör zu jetza, oba gut!“
naklání se císař důvěrně k pážátku a
hladí ho mezi půlkami. „I hob irgendeine Träume, oda
so etwas... I muss jetza schlofen oa bissel.“ Obrovská
kamera najíždí k císaři a ten s leknutím
ucukne. „Verdammte Träume!“ zařve na celý
sál... „Hör zu, Bobo, du Knackarsch! Est ist ja
letztes moi, wenn mia ham statt dem Wein, die tscheschische Pissen
zsamm gsuffa! Macht ja blöd!“/5
1/ Bobo, řekneš mi laskavě, co to má - k čertu znamenat?
To už jsme zase vožralý? (Císař mluví celou dobu
výrazně jihoněmeckým dialektem, páže méně,
ale taky - pozn. aut.)
2/ Mluví česky, ale bohužel mu vůbec nerozumím. Je to
zřejmě nějaký východní dialekt, který
neznám.
3/ Tak tak. Jsou fakt laciný, ty český děvky.
4/ Ty blbej pse! (Po staletí největší
pijácký kompliment němčiny, souvisí s
tarokovými kartami - pozn. aut.) Tomu rozumím, ty
malá šlapko.
5/ Ale víš co, Bobo? Teďkom mě poslouchej, ale dobře! Měl
bysem se teď trochu prospat, mám nějaký haluze.
Zatracený halucinace! Poslouchej dobře, Bobo, ty moje prcino, to
je naposled, co jsme spolu místo vína chlastali ty
český chcanky. Člověk z toho dočista blbne.
17.5.2005 text byl
publikován na www.britskelisty.cz, zde se svolením autora
|