Zdroj : Kubát 2001: 135
* MN – Německá menšina (na strany zastupující
menšiny se volební klauzule nevztahuje)
Volební akce „Solidarita“ pravice (AWSP),
Unie svobody (UW)
Nejprve ke stručnému představení AWS a UW, které
sice ve volbách neuspěly, ale v samotné volební kampani
byla část pozornosti upřena i na ně, neboť to byly
strany vládnoucí (do rozpadu koalice AWS – UW v roce
2000). Těmto stranám je věnován malý prostor právě kvůli
jejich neúspěchu ve volbách.
AWS se rozhodla jít do voleb 2001 s pozměněným názvem
na Volební akce Solidarita pravice (AWSP). Změna názvu však
neznamenala, že by se uvnitř tohoto subjektu příliš změnilo.
Opak byl pravdou, stále byl tvořen několika navzájem si
konkurujícími uskupeními, i když jejich počet byl
rapidně menší než v roce 1997. AWSP byla koalicí tří
stran: Sociální hnutí AWS (Ruch Społeczny AWS, RS AWS),
Polská strana křesťanských demokratů (Porozumienie
Polskich Chrześciańskich Demokratów, PPChD) a Křesťansko
národní sjednocení (Zjednoczenie Chrześcijańsko-Narodowe,
ZChN). Heslem této koalice bylo „O lepsze życie.
Polska – bezpieczna i sprawiedliwa. Polska –
ojczyzną równych szans“ (Za lepší život. Polsko
– bezpečné a spravedlivé. Polsko – vlast rovných
příležitostí). Celkově se představitelé této koalice
chovali během volební kampaně velmi pasivně a nejspíše
byli smířeni s očekávaným neúspěchem ve volbách.
UW se rozhodla vsadit hlavně na známé osobnosti na
volební kandidátce, např. bývalý ministr zahraničních
věcí B.Geremek, bývalý premiér T.Mazowiecki a jiní.
Heslem byla věta: „Silna klasa średnia to szansa dla
każdego“ (Silná střední třída znamená příležitost
pro každého). UW se snažila nalákat zpět voliče, kteří
ji utíkali k PO mimo jiné i tím, že měnila svou podobu
ze strany „profesorské“ na stranu, která je
lidem blíže (Dudek 2002: 501). Ve své volební kampani
reagovala na jakoukoliv vyslovenou otázku a snažila se nabízet
řešení na co nejvíce problému. Toto rozšíření jejího
aktivního působení však nemělo kladnou odezvu ve voličstvu.
Svaz demokratické levice (SLD), Unie práce (UP){1}
Polská levice po neúspěšných volbách v roce 1997
podnikla integrující kroky, které vyvrcholily 15. dubna
1999, kdy vznikla politická strana SLD{2}. Lídrem předcházející
koaliční SLD byl, až do svého zvolení prezidentem v
roce 1995, A. Kwaśniewski. Po něm byl na tuto funkci
zvolen Leszek Miller, který byl vůdcem SLD do února 2004,
kdy na tento post rezignoval. První kongres SLD jako
jednotné strany se konal v polovině prosince téhož roku
pod heslem „Nowy wiek, nowy SLD. Socjaldemokratyczny
program dla Polski.“ (Nové století, nová SLD. Sociálnědemokratický
program pro Polsko), jenž akcentovalo blížící se nové
století jako novou šanci pro lepší Polsko. UP byla založena
7. června 1992 sjednocením několika dalších
postsolidaritních uskupení. Od založení se hlásila k západnímu
pojetí sociální-demokracie, apeluje na oddělení státu
od církve, přičemž víra je věcí každého jednotlivce.
V roce 1993 získala 7,3 % hlasů, tedy 41 mandátů. Ač
levicového charakteru ocitla se UP v opozici vůči vládě
SLD a PSL. Ve volbách 1997 UP nepřekročila volební kvótu
pro vstup do Sejmu. Tento neúspěch vedl k vnitřním změnám
ve straně a na konec ke spolupráci s postkomunistickou SLD
V ideové deklaraci se SLD označila jako levicová strana,
pokračující v tradicích polského a mezinárodního
socialistického a sociálně demokratického hnutí. SLD
odsoudila zločiny spáchané komunistickou totalitou, které
byly v rozporu s levicovými ideály, rovněž odsoudila i
nedemokratičnost systému reálného socialismu a jeho způsob
hospodaření (Paszkiewicz 2000: 113). Současně ale vyjádřila
úctu všem, kteří poctivou prací sloužili zemi a ostatním
spoluobčanům i během dob komunismu.
Do volební kampaně šla SLD z úplně jiné pozice než
dosluhující vládní AWS(P) a UW. Její kandidát a bývalý
čelní představitel Alexander Kwaśniewski byl v říjnu
2000 znovuzvolen prezidentem Polska. Ten se sice snažil již
ve svém předcházejícím mandátu působit nadstranicky,
ale jeho popularita měla jistý vliv i na popularitu jeho
mateřské strany. SLD během celých 4 let, kdy byla v
opozici kritizovala vládní koalici a snažila se o co největší
popularitu mezi polskými voliči s tehdy reálným cílem,
vytvořit po volbách jednobarevnou většinovou vládu. V
prosinci 2000 se SLD dohodla s UP na volební koalici pro
volby v roce 2001. Do volební kampaně tedy vstoupily se
společným programem{3}. Je však pozoruhodné, že se
koaliční strany dohodly na tom, že v Sejmu budou mít dva
oddělené parlamentní kluby a ne jeden jako v Senátu. K této
koalici se formou dohod o volební spolupráci připojily i
některé menší subjekty, Strana důchodců (Krajowa
Partia Emerytów i Rencistów, KPEiR), Lidově-demokratická
strana (Partia Ludowo- Demokratyczna, PLD) a Demokratická
strana (Stronnictwo Demokratyczne, SD) (Kopeček 2001: 413).
Koaliční volební program měl představovat alternativu k
předcházející vládě pravicových stran. Do voleb
vyrazila koalice s heslem „Przywróćmy normalność,
wygrajmy przyszłość“ (Vraťme to, co je normální
a vyhrajme budoucnost). Heslem dala koalice jasně najevo,
že se bude snažit vládnout zcela opačně než pravicová
vláda v letech 1997-2001. Mezi základní ideové teze patřila
důstojnost pro jednotlivce, společenská spravedlnost,
rovnost a solidarita mezi lidmi. SLD-UP prohlašovala, že
chce upevňovat nezávislost a suverenitu Polska v rámci
sjednocené Evropy národů. Jako nejvyšší prioritu vidí
boj s nezaměstnaností pomocí podpory malého a středního
podnikání, změny daňového systému a lepším vzděláním.
Nezaměstnaností jsou nejvíce ohroženi čerství
absolventi škola, a proto SLD-UP navrhuje program
„Pierwsza praca“, který by měl pomoci
absolventům tím, že by stát po dobu 12 měsíců za ně
platil polovinu pojištění. Typickým levicovým návrhem
je snaha o zavedení rozdílných minimálních mezd v zemi
v závislosti na výšce nezaměstnanosti v dané oblasti. V
rámci zlepšení vzdělání navrhuje zavedení povinné předškolní
docházky pro děti od 3 do 5 let, zároveň snížení školního
věku na 6 let a s tím související větší dostupnost výuky
cizích jazyků již od prvních let školy a zavedení
internetu a počítačových programů do základní výuky.
Vzdělávat se však nemá pouze mládež, ale každý v jakémkoliv
věku má mít tuto možnost. Proto má stát zavést školící
kurzy jak pro firmy, tak i pro nezaměstnané. V boji proti
nezaměstnanosti by měl pomoci taky hospodářský růst,
který chce SLD-UP zajistit zpřístupněním státní
podpory a garancí. Dále navrhuje snížení daní pro ty
podniky, které vytvoří nová pracovní místa. Podpora
exportu se má realizovat pomocí odpuštění daní těmto
exportujícím podnikům. S podporou růstu hospodářství
souvisí i vylepšení polského transportního systému výstavbou
dálnic a modernizací železnic. Finance na všechny své
plány hodlá SLD-UP získat zefektivněním výběru daní
a zavedením progresivnějšího zdanění než, které v
současné době existuje. K otázce privatizace se koalice
staví kladně, ale s výjimkou pro ty části hospodářství,
které jsou pro stát životně důležité. Celostátními
schvalovacími orgány SLD je Kongres svolávaný minimálně
jednou za 4 roky, Konvence svolávaná alespoň jednou mezi
Kongresy a Státní rada (Rada Krajowa) svolávána alespoň
jednou za 6 měsíců. Výkonnými orgány je Státní úřad
(Zarząd Krajowy) svolávaný jednou v měsíci a Státní výkonná
komise (Krajowy Komitet Wykonawczy). Poradním orgánem
strany je Programově-politická rada (Rada
programowo-polityczna), v které mohou zasedat i nečlenové
SLD a která má určovat obecné směřování politiky
strany. Kongres strany svolává Státní rada a delegáty
vybírají oblastní sdružení (wojewódzkie SLD). Kongres
schvaluje stranický program, může změnit statut strany,
vyhlašuje stanoviska a apely, stanovuje počet místopředsedů
strany a počet členů Státní rady, volí předsedu
strany, generálního sekretáře, místopředsedy a další
členy různých stranických orgánů. Také Konvenci SLD
svolává Státní rada. Konvence schvaluje po doporučení
Programově-politické rady volební program a volební výzvy
strany. Uděluje podporu kandidátovi na prezidenta a může
rozhodnout o svolání mimořádného Kongresu. Státní
rada dohlíží na realizaci stranického programu, může
2/3 hlasů svolat mimořádný Kongres, potvrzuje kandidátní
listiny do parlamentních voleb v Polsku i do Evropského
parlamentu, schvaluje povolební dohody, organizuje
vnitrostranická referenda a průzkumy, stanovuje zásady
pro vnitrostranické volby, schvaluje roční finanční plán
strany a dozírá na jeho plnění. Státní rada rovněž
volí členy Státního úřadu a hodnotí jeho činnost. Státní
úřad reprezentuje stranu navenek, koordinuje realizaci všech
schválených stanovisek, připravuje kandidátní volební
listiny a ruší ta stanoviska oblastních sdružení, která
jsou v rozporu s oficiálními stranickými stanovisky.
Zhodnotíme-li postavení SLD-UP v polském stranickém
systému, musíme konstatovat, že se toto politické
uskupení nachází na levé části spektra a má jednoznačně
proevropské tendence. Pokud však koalici rozdělíme na dvě
strany, najdeme několik sporných bodů, ve kterých se
tyto strany střetávají. Hlavním bodem, kde se tyto
strany neshodnou je přístup k církvi, kdy UP je v současné
době jakousi protikatolickou částí koalice. UP se v
minulosti vyslovovala rovněž pro přísný lustrační zákon
na rozdíl od SLD, která jakýkoliv lustrační zákon
kritizovala jako diskriminační. V průběhu 90. let 20.
století UP pochopila, že nemůže hájit sociální zájmy
občanů a současně silně kritizovat komunistickou
minulost. Přání UP z počátku 90. let o nezávislé a
silné postsolidaritní levici se ukázalo jako chiméra. V
současné době se UP snaží o zachování vlastní
stranické identity a nestát se pouze názorovou platformou
uvnitř SLD. Současně ale nesmí ani příliš vystupovat
proti SLD, protože případné ukončení koalice by pro UP
nejspíše znamenalo konec politické relevance. Naproti
tomu SLD má zájem o zachování současného stavu, protože
se sama ubírá spíše do politického středu a UP jí tak
získává krajně levicové voliče (Janicki 2002 : 28-30).
Největší podporu ve volbách SLD-UP získala v těchto
vojvodstvích : Lubušské 51,7 % (Lubelskie), Západo-pomořanské
49,3 % (Zachodnio-pomorskie) a Kujavsko- pomořanské 48,9 %
(Kujawsko-pomorskie).
Občanská platforma (PO)
Celý název tohoto politického uskupení zní Platforma
Obywatelska Rzeczypospolitej Polskiej (Občanská platforma
Polské republiky). V názvu není pojem strana zmíněn záměrně,
neboť PO se distancuje od praktik 90. let 20. století v
Polsku, kdy se politické strany snažily o tvorbu jakéhosi
státu stran. Tímto postojem se snaží dát najevo, že je
jiná než ostatní strany. Historie PO je velmi krátká.
Vzniklo jako vývoj vnitřního boje v AWS na přelomu roku
2000/2001, kdy sílila nevole s vůdcem AWS Krzaklewskim. Základem
PO se rovněž stali bývalí členové UW, konkrétně její
organizace Forum Gospodarcze, kde se soustředili mladší a
liberálnější členové. S úmyslem založit nové
politické uskupení pravicového typu přišli v lednu 2001
tři populární politici Andrzej Olechowski, Maciej Płaźyński{4}
a Donald Tusk. PO již nedlouho po svém vzniku zaznamenala
úspěch ve volebních předpovědích a v parlamentních
volbách v roce 2001 skončila na druhém místě. Ztráta
na vítěznou SLD-UP však byla obrovská (39 % hlasů). PO
vznikla na zbytcích postsolidaritních stran, z jejichž
odkazů si zachovala minimálně antikomunismus. Ten se nachází
i v podmínkách členství v PO, kdy nemůže být členem
takový člověk, který byl zbaven některých svých občanských
práv na základě výroku Lustračního soudu. PO akcentuje
nutnou pomoc ekonomice pomocí snižování daní, zeštíhlení
státu a byrokracie. Liberální ekonomické postoje byly
skryty pod heslem „Nasz program – normalni
ludzie, normalne państwo“ (Náš program – normální
lidé, normální stát). Ekonomická stránka stranického
programu má blízko k UW, což je dáno tím, že do PO přešla
řada členů UW. Celý volební program PO se dá rozdělit
do tří skupin. První pojednává o hospodářství, které
je základem pro lepší život. Druhou skupinou je společnost,
kde hlavní úlohu hraje důraz na vzdělání. A nakonec ve
třetí skupině jsou představeny návrhy změn fungování
státu, které by měly zabezpečit lepší správu státu.
Volný trh a individuální snahu vnímá PO jako tu nejlepší
cestu k využití lidské energie pro blaho všech. Toto
pojetí souvisí i s propagovaným souslovím „uwolnić
energię Polaków“ (uvolnit Polákům energii).
Jednotná daň z příjmů ve výšce 15 % by měla být dle
PO základem pro hospodářský růst společně s odstraněním
zbytečných předpisů, které brání malému a střednímu
podnikání. Správně fungující volný trh se má opírat
o možnost lehce zaměstnávat ale i propouštět pracovníky.
Ve svém programu PO kladla důraz rovněž na zlepšení
vzdělání pomocí rozšířeného přístupu k internetu
do všech sociálních skupin obyvatelstva. PO odmítá považovat
polské zemědělství za speciální sektor hospodářství,
který vyžaduje zvláštní ochranu a starost. Chce změnu
volební systému jak na celostátní úrovni tak i na komunální.
Do Sejmu by se mělo volit většinově v jednomandátových
obvodech a přímo by měli být voleni také starostové měst
a obcí. PO se jednoznačně, již od svého vzniku, vyjadřuje
kladně ke vstupu do EU. Vstup vidí jako možnost
zmodernizovat Polsko, pozvednout životní úroveň občanů,
prohloubit národní uvědomění a podílet se na
budoucnosti celé Evropy.
Organizační struktura PO na celostátní úrovni je následující
: Státní konvence (Krajowa Konwencja), Státní rada (Rada
Krajowa), Předseda strany a Státní úřad (Zarząd
Krajowy). Konvence je shromáždění demokraticky vybraných
představitelů členské základny PO. Konvence určuje
ideové zásady a politickou strategii. Dále schvaluje
statut strany, volí předsedu PO a další členy důležitých
stranických orgánů. Státní rada je složena ze 120 členů
zvolených Konvencí, členů Státního úřadu, poslanců
a senátorů. Státní rada uzavírá a vypovídá volební
koalice, volí místopředsedy strany a generálního sekretáře
a schvaluje finanční plán. Předseda PO se řídí
stanovisky Státní rady a reprezentuje ji navenek. Státní
úřad se skládá z nejdůležitějších členů PO (např.
předseda, místopředsedové, generální sekretář, předseda
parlamentního klubu aj.). Státní úřad řídí běžnou
činnost strany a plní stanoviska schválené Konvencí
nebo Státní radou. Ve stranické struktuře polské
politické scény se PO nachází na pravé straně spektra
na místě, tam kde se v minulosti nacházela UW, která v
současnosti není relevantní stranou. PO jako pravicová,
liberální, antikomunistická a proevropská strana nemá v
současném Sejmu velký koaliční potenciál. Jediným
relevantním koaličním partnerem je PiS, se kterým se PO
dohodla na volební spolupráci pro komunální volby v roce
2002. Volby však pro toto pravicové uskupení dopadly
velmi špatně. S ostatními stranami se sice občas shodne
na společném stanovisku, bližší spolupráci ale brání
příliš rozdílné stranické programy. Největších zisků
dosáhla PO v těchto vojvodstvích: Pomořanské 25 %
(Pomorskie), Malopolské 16,7 % (Małopolskie) a Dolnoslezské
13,9 % (Dolnośląskie).
Sebeobrana
Politická strana Sebeobrana, oficiálně vznikla v červnu
1992. Již od roku 1990 ale budoucí jádro politické
strany působilo jako součást Rolnického odborového
svazu rolníků „Sebeobrana“ (Związek Zawodowy
Rolników „Samoobrona”). Od počátku byl vůdcem
uskupení Andrzej Lepper, který se dostal do širšího povědomí
jako organizátor hladovky zadlužených rolníků před
budovou parlamentu v roce 1991. Z jeho iniciativy se hnutí
v roce 1992 zaregistrovalo jako politická strana pod názvem
Dohoda „Sebeobrana“ Polska (Przymierze
„Samoobrona“ Polski). Současný oficiální název
strany zní Samoobrona Rzeczypospolitej Polskiej (Sebeobrana
Polské republiky).
Andrzej Lepper obhájil své výsadní postavení ve
straně i v dalších vnitrostranických volbách v letech
1992, 1995 a 1999. Je to osoba, která se otevřeně vyžívá
v zájmu médií a velice často vyvolává různé politické
skandály. V minulosti se kromě organizování hladovky
rovněž podílel na okupaci budovy ministerstva zemědělství,
ale hlavně proslul velkými blokádami cest a hraničních
přechodů pomocí zemědělské techniky a násilnou
likvidací dovážených zemědělských komodit. Tyto akce
uchovávaly Sebeobranu v širším povědomí, i když
nebyla zastoupena v parlamentě. Za své aktivity byl Lepper
několikrát soudně stíhán, ale to pouze zvyšovalo jeho
popularitu a posilovalo gloriolu mučedníka. Jeho autorita
a popularita je však omezena především na prostředí
vlastní strany, neboť v prezidentských volbách, kterých
se účastnil, obdržel mizivé procento hlasů (v roce 1995
1,32 % a v roce 2000 3,2 %).{5}
Do politiky vnáší Lepper na začátku 90. let velký
rozruch. Vládu a její členy nazývá zloději a zrádci,
Solidaritu přirovnává k CIA a KGB. Pod hlavičkou
Sebeobrany organizuje tzv. hvězdicové pochody Varšavou
(tzn. že demonstranti přicházeli z několika směrů a sešli
se uprostřed), rolníci ozbrojeni kosami se snaží probít
do budovy Sejmu, zemědělské zbytky (např. kosti mrtvých
zvířat) kupí nespokojení zemědělci před vládními
budovami. Hlavním organizátorem je Lepper, ale nikdy za
tyto činy nebyl souzen. Do vazby byl vzat až v roce 1994
za bití a ponižování státního úředníka, který byl
pověřen soudem konfiskovat zadluženou zemědělskou
usedlost. Z vězení byl propuštěn po přímluvě zemědělských
odborů a po teatrální scéně Lepperovy manželky a jeho
dvou dcer na policejní stanici. Za tento čin byl odsouzen
až v roce 1997 na 18 měsíců s odkladem a podmínkou na 3
roky a pokutě 3000 zlotých.
Přibližně od roku 1999 se mění čistě negativní
strategie a hesla Sebeobrany. Již nechce pouze blokovat,
ale chce rozhodovat a podílet se na vládě. Ještě v roce
2000 byly volební preference Sebeobrany kolem 1 %, ale se
začátkem volební kampaně na jaře 2001 začaly růst.
Sebeobrana byla radikální politickou formaci již v
minulosti a volební rok 2001 s pocitem šance na velký úspěch
to jenom posílil. V čele se svým předsedou Lepperem
kritizovala jak pravicovou vládu tak i levicovou opozici.
Ve své kampani byla silně proti integraci Polska do EU, což
bylo v rozporu s valnou většinou politických stran v
Polsku. Heslo „Samoobrona – sam decydujesz, sam
zwyciężasz, sam korzystasz. Dla Ciebie tworzymy lepszą
Polskę.“ (Sebeobrana – sám rozhoduješ, sám
vyhráváš, sám užíváš. Pro tebe tvoříme lepší
Polsko.) se sice vyznačuje apelem na to, že jednotlivec
rozhoduje, ale další volební teze měly spíše rovnostářský
charakter (hlavně co se týče zemědělství a venkova).
Volební kampaň v podání Sebeobrany a zvláště Leppera
byla úspěšná a Sebeobrana se stala třetí nejsilnější
stranou v Sejmu. Bezprostředně po volbách, byla kdysi všemi
opovrhovaná strana, přijata do vysoké politiky tím, že
byl její předseda zvolen místopředsedou Sejmu.
Sebeobrana na oplátku vyslovila vládě důvěru. V
listopadu 2001 Lepper svým parlamentním projevem pourážel
téměř všechny politiky ostatních stran a ukázal tak,
že je stále více stávkující sedlák než politik.
Odpovědí mu bylo odvolání z funkce místopředsedy
Sejmu. Neuspořádaný politický styl Sebeobrany se
projevil i uvnitř strany, když odešli nebo byli po neshodách
s Lepperem vyloučeni někteří členové{6}.
Programové teze Sebeobrana zhrnuje do specifické třetí
cesty mezi kapitalismem a komunismem, kterou nazývá
eko-rozvojem. Program klade důraz na mezilidskou solidaritu,
která byla dle Sebeobrany po roce 1989 opuštěna. V celém
programu se mísí jak levicové tak i pravicové názory.
Na jedné straně je pro co nejmenší zasahování státu
do života lidí, ale současně má být stát silně
ochranářský. Nejvíce ochranářský má být v zemědělství
a hospodářství, kde je nutno polský trh chránit proti
dovozům a naopak podporovat vývoz polských produktů.
Největší sliby byly ve volebním programu adresovány
pochopitelně zemědělcům, kterým by měly být garantovány
ceny produktů a k dispozici dosažitelné půjčky se státními
garancemi. To vše s odůvodněním, že právě zemědělci
nejvíce doplatili na transformaci po roce 1989. Značně
skepticky pohlíží Sebeobrana na veškerý soukromý finanční
sektor. Moc nad financemi by měl mít hlavně stát, potažmo
vláda. Příčinu většiny potíži polské ekonomiky vidí
v zahraničním kapitálu, v jeho fungování, které se zaměřuje
pouze na zisk. Sebeobrana se vždy vyslovovala proti vstupu
do EU, poněvadž považuje přistupující podmínky za
nevyhovující.
Sebeobrana není, pro svou svázanost s odborovým svazem
rolníků, typickou politickou stranou. Organizační
struktura Sebeobrany je navenek obdobná jako u klasických
politických stran, ale vzájemná propojenost s odborovým
svazem je značná, přes členskou spojitost až po shodná
čísla bankovních účtů. Obě organizace jsou vystavěny
na vůdcovském principu, kdy předsedou obou je Lepper. Současně
je Lepper i předsedou poslaneckého klubu, takže
politickou stranu i odborový svaz zcela ovládá.
Sebeobrana působí dojmem strany založené na totalitárních
principech, když nadměrně používá národní barvy{7} a
symboly, účelově dezinformuje tisk{8} a zatajuje své
financování. V roce 1993 Lepper prosadil na kandidátní
listinu Sebeobrany lidi, kteří byli známí svými
antisemitskými názory a měli v minulosti spojení na
nacionalisticko- komunistický spolek Patriotické sdružení
Grunwald (Zjednocenie Patriotyczne Grunwald). Zvláštní
kapitolou je financování strany. Samotní poslanci jsou
povinni odevzdávat určitou sumu své výplaty na zvláštní
účet, který má sloužit pro charitativní účely a s nímž
disponuje Lepper. Existují případy, kdy byl Lepper obviněn
z vydírání zemědělců, ale žádný tento případ se
nepodařilo prokázat. V posledních letech se objevily
dokonce i domněnky o tom, že strana a samotný Lepper jsou
finančně podporováni z Německa. A to Shillerovým
institutem, který založil americký podnikatel Lyndon
LaRouche. Ten byl mimo jiné podezřelý z finančních
machinací a dostal se do širšího povědomí kritikou
mezinárodních finančních institucí a propagací tzv. třetí
cesty mezi kapitalismem a komunismem.
Sebeobranu lze tedy charakterizovat jako radikálně
populistickou levicovou formaci, jejíž popularita je úzce
spjata s charismatickým vůdcem. Koaliční potenciál je
velmi pozoruhodný, strana je totiž ochotna uzavřít
koalici de facto s kýmkoliv{9}, ale současně není důvěryhodným
spojencem a je schopna kdykoliv přejít z koalice do
opozice. V minulosti měla Sebeobrana podporu především
na venkově. V posledních parlamentních a komunálních
volbách ale dokázala přesvědčit i voliče ve městech a
díky tomu se stala silnější než její přirozený rival
z venkova PSL. Na závěr stati o Sebeobraně lze
konstatovat, že se této straně podařilo to, co se
nepovedlo Solidaritě - úspěšně spojit odbory a
politickou stranu v jeden organizační svazek.
Největší podporu Sebeobrana získala v těchto
vojvodstvích: Západo-pomořanské 14,9 %
(Zachodnio-pomorskie) Lublinské 14,4 % (Lubelskie) a Lodžské
13,2 % (Łódzkie).
Právo a spravedlnost (PiS)
Tato strana vznikla v březnu 2001, tedy půl roku před
volbami. Ústřední postavou strany je od založení Lech
Kaczyński a jeho bratr Jarosław Kaczyński. Lech Kaczyński
získal popularitu především svým vystupováním jako
ministr spravedlnosti ve vládě J.Buzka{10}. Oba bratři se
angažovali již minulém režimu v tehdejší opozici a
konkrétně Lech patřil k nejbližším spolupracovníkům
vůdce Solidarity Wałesy. Na počátku 90. let 20. století
byli oba bratři v politické straně Dohoda středu
(Porozumienie Centrum, PC). PC vzniklo v květnu 1990 a
snahou jeho protagonistů bylo vnést do politického života
v Polsku ideologické spory, které podle nich neexistovaly
či byly maskovány (Paradowska 2001a : 21). Hlavním cílem
PC však byla podpora pro Lecha Wałesu jako kandidáta na
prezidenta. V PC se soustředili okolo Jarosława Kaczyńského
bývalí členové Solidarity z „druhé vlny“.
Na počátku své existence bylo PC velice úspěšné, když
během jednoho roku počet členů vzrostl na 60 tisíc.
Profilovalo se jako přístupné různým názorovým proudům,
což sice působilo lákavě na nové členy, ale současně
způsobovalo čím dál větší vnitřní rozpory. Důkazem
těchto rozporů budiž skutečnost, že ještě před prvním
řádným sjezdem z PC vystoupil Liberálně-demokratický
kongres. Do voleb 1991 šlo PC ve spolupráci s několika
menšími politickými uskupeními, která však ve většině
případů po úspěšném vstupu do Sejmu na další
spolupráci rezignovala a utvářela vlastní politiku. Během
tohoto volebního období odešlo z poslaneckého klubu PC téměř
polovina jeho původních členů. Tito bývalí členové
vytvořili dvě politická uskupení Hnutí pro Polsko (Ruch
dla Rzeczypospolitej) a stranu blízkou prezidentovi Wałesovi,
Nestranický blok na podporu reforem (Bezpartyjny Blok
Wspierania Reform, BBWR). Současně s rozkladem poslaneckého
klubu se rozpadala i členská základna, která v roce 1993
činila již pouze 15 tisíc osob. Existují dvě hlavní příčiny
neúspěchu PC. První spočívá v existenci příliš
mnoha proudů uvnitř strany a druhá v osobě Jarosława
Kaczyńského, ke kterému mnozí členové PC cítily osobní
antipatie. Ve volbách v roce 1993 PC neuspělo, když získalo
pouze 4,4 % hlasů. V roce 1996 PC vstoupilo do AWS a jako
součást této koalice získalo 13 mandátů ve volbách v
roce 1997. Jarosław Kaczyński už ale nestál včele PC a
ještě před volbami přešel k Hnutí na obnovu Polska
(Ruch Odbudowy Polski, ROP). Pozůstatky PC a Jarosław
Kaczyński se dali opět dohromady právě v PiS, která je
tak současně velmi mladou i velmi starou stranou polského
politického spektra. PiS samo sebe vnímá jako novou a možná
i poslední naději pro všechny Poláky, kteří nejsou
spokojeni s vývojem v posledních letech a zároveň nechtějí
volit postkomunistickou SLD. Do voleb šlo PiS s heslem,
které je ze 2/3 jejím názvem „Prawo, sprawiedliwość,
praca“ (Právo, spravedlnost, práce). Toto heslo ve
svém podtextu a spolu s populárními bratry Kaczyńskými
kritizovalo minulou pravicovou vládu, ale současně
pravicové ideály hájilo. Do voleb vstoupilo PiS ve
spolupráci s Dohodou pravice (Przymierze Prawicy), která
byla tvořena bývalými politiky vládní AWS. Programovou
tezí PiS byla záchrana a změna fungování státu. Na celém
programu je patrné, že byl napsán pod dikcí bývalého
ministra spravedlnosti. V programu PiS požadovalo očištění
veřejného života (zvláště politického), které by se
opíralo o vyloučení zkorumpovaných a nepoctivých osob z
tohoto života. Tomuto cíli má posloužit zavedení
majetkových přiznání pro osoby pracující ve státní
zprávě, radikální omezení moci úředníků (tedy státu)
v hospodářském životě jednotlivce, zavedení protikorupčního
úřadu, zpřístupnění všem občanům co nejvíce
informací ze státní správy apod. Předpokladem pro
uskutečnění těchto opatření je existence silného státu,
což vyžaduje ústavní změny, které by striktně určovaly
pravomoci jednotlivých institucí tak, aby se předešlo
kompetenčním sporů. Zásadní reorganizaci podle PiS vyžadují
silové resorty a pod ně spadající silové složky státu.
V programu PiS přímo navrhovalo jaké zákony by se měly
přijmout k zabezpečení spravedlnosti a pořádku v zemi.
V ekonomické sféře PiS požadovalo snížení daní tak,
aby se vyplácelo investovat a výrazné zefektivnění výběru
daní. V kapitole vzdělání se zaměřilo na zvýšení
jeho dostupnosti pro všechny vrstvy obyvatelstva. PiS by
zavedlo povinnou výuku anglického jazyka od první třídy
základní školy a současně by zavedlo povinné vzdělávací
programy pro nezaměstnané. Vztah PiS k EU je vesměs kladný.
PiS by chtěla prosadit do evropské ústavy zmínku o křesťanských
základech a odvolání na Boha. Celkově lze program
zhodnotit jako pravicový s některými populistickými
prvky{11}, které nemají daleko k levicovým pohledům na
danou věc. Hlavními stranickými orgány jsou : Kongres, Předseda
strany (Prezes), Politická rada (Rada Polityczna), Ústřední
úřad (Zarząd Glówny) a Politická komise (Komitet
polityczny). Největší pravomoci má Kongres, který
schvaluje ideovou deklaraci strany, volí předsedu strany a
další funkcionáře důležitých stranických orgánů,
schvaluje spolupráci s dalšími politickými stranami apod.
Předseda reprezentuje stranu navenek a řídí její běžnou
činnost. Politická rada je nejvyšším orgánem strany v
době mezi jednotlivými kongresy, konkrétně specifikuje
programové teze schválené kongresem a na návrh předsedy
svolává každý rok programové konvence. Ústřední úřad
je výkonným orgánem strany, který realizuje stanoviska
Kongresu a Politické rady. Pro PiS jsou charakteristická
silová řešení, která ale má propracována. Tato řešení
nesou rukopis bývalého ministra spravedlnosti Lecha Kaczyńského.
Strana se profiluje jako pravicová, která však má velmi
blízko k populismu. Největších zisků PiS dosáhlo v těchto
vojvodstvích: Mazovské 15 % (Mazowieckie), Malopolské
12,6 % (Małopolskie) a Pomořanské 12,5 % (Pomorskie).
Polská lidová strana (PSL)
Před rokem 1989 byla PSL součástí polské Národní
fronty a faktickým satelitem komunistické strany. V roce
1989 se osamostatnila a začala se profilovat jako strana
levicová se zaměřením na ochranu polských zemědělců.
Na počátku 90. let strana prodělala několik vnitřních
pnutí, která vrcholila několika změnami názvu a
odchodem členů, kteří si zakládali nové lidové strany
obdobného charakteru. Po volbách v roce 1993 vstoupila do
koaliční vlády s SLD, která sice vydržela celé volební
období, ale s několika změnami i na postu premiéra.
Vstup do vlády se PSL nevyplatil ve volbách v roce 1997.
PSL tehdy získala pouze 7,3 % hlasů oproti 15 % z roku
1993. Tento propad se projevil ve vnitřních reorganizaci
strany. Před volbami roku 2001 se PSL cítila velmi ohrožena,
neboť ji v posledních letech „vyrostla“ zdatná
konkurence v podobě Sebeobrany, s níž měla totožné
voličské jádro. Sebeobrana totiž přesvědčivěji (rozuměj
radikálněji) prosazovala (nebo alespoň dávala najevo
snahu prosazovat) zájmy těchto voličů. Sama PSL se však
dostala do schizofrenní situace, kdy byla sice pro vstup do
EU, ale kvůli svým voličům měla mnoho výhrad. Volby
pro PSL nakonec dopadly opět špatně, když se straně
nepodařilo zvýšit svou voličskou podporu. Nakonec se
opakovala situace z roku 1993 a PSL vstoupila do koalice s
SLD-UP.
Volebním heslem byla proklamace: „Blisko ludzkich
spraw“ (Blízko k lidským záležitostem – věcem),
které mělo evokovat blízkost strany k obyčejným problémům
obyčejným lidí. Z ekonomických tezí volebního programu
jsou nejzajímavější ty, které mluví o hlavní roli
volného trhu a současně o silné roli aktivního státu.
Stát by měl předcházet špatným vlivům volného trhu většími
intervencemi. Zisky z národního hospodářství mají být
rozděleny stejnou měrou mezi všechny. Při tomto rovnostářském
pojetí se volební program odvolával na křesťanské základy
lidské solidarity.
Hospodářského růstu nesmí být dosaženo za
jakoukoliv cenu, tzn. že nemá být na úkor nějaké sociální
skupiny obyvatelstva. PSL značně kritizuje „liberální“
zacházení se zemědělstvím v 90. letech. Zemědělství
se ve svém volební programu věnuje PSL značně a požaduje,
aby stát chránil polské zemědělce a vytvořil jim podmínky
srovnatelné s podmínkami v EU. Podle PSL má být stát
schopen sám sebe uživit a nesmí být závislý na dovozu
potravin. V programu podporovala PSL vstup do EU za rovných
podmínek, kdy vstup je výhodný jak pro EU tak i pro
Polsko. PSL chápe, že není jiná možnost než integrující
se Evropa, ale nechce předávání všech pravomocí do
Bruselu. Nejvíce se PSL bojí o polské zemědělství,
které nebude mít po vstupu rovné podmínky.
Hlavními organizačními strukturami PSL je Kongres a Ústřední
rada (Rada Naczelna). Kongres je svoláván každé 4 roky a
mezi jeho nejdůležitější pravomoci patří: schvalování
programu politického směřování strany a volba předsedy
a předsednictva strany. Ústřední rada je nejvyšším
stranickým orgánem mezi jednotlivými Kongresy. Zastupuje
Kongres v tomto období a je dána téměř všemi
pravomocemi jako on.
PSL má bohatou historii na kterou sice upozorňuje, ale
která nedokáže zajistit nové voliče. PSL se v polské
politické realitě vyznačuje tím, že se uvnitř této
strany neodehrály významnější pře ohledně programových
tezí. V současné době stojí tato levicová{12} strana
na pomezí mezi proevropskou a opačnou orientací. Ona sama
je spíše proevropská, ale její voličské jádro, alespoň
v minulosti tvořené spíše zemědělci, je většinou
protievropsky naladěné. Tato nepříjemná situace straně
nepřidává a naopak ji ohrožuje.
Největší podpory ve volbách PSL dosáhla v následujících
vojvodstvích: Lublinské 19 % (Lubelskie), Svatokřížské
15 % (Świętokrzyskie) a Podkarpatské 14,6 %
(Podkarpackie).
Liga polských rodin (LPR)
Liga polských rodin byla zaregistrována v květnu 2001,
tedy čtyři měsíce před parlamentními volbami. LPR je
konglomerátem několika katolických uskupení, která se
dohodla na spolupráci za účelem úspěchu ve volbách a
prosazování svých zájmů v Sejmu{13}. Tuto skrytou
koalici držely pohromě jednotné názory na EU, roli
katolické církve v Polsku a silně akcentovaný
nacionalismus. Mediální a duchovní zázemí má LPR v
katolickém rádiu Maryja a konkrétně v jeho vedoucím, knězi
Tadeuszovi Rydzykovi{14}. LPR se od počátku prezentovala
jako strana silně reflektující katolicismus a
nacionalismus, který je s ním v Polsku úzce spojený.
Tomuto pojetí odpovídal jak program strany, tak i volební
kampaň.
Volebním heslem LPR bylo „Polsce – niepodległość,
Polakom – praca, chleb, mieszkania“ (Polsku
– nezávislost, Polákům – práce, chleba,
bydlení), které samo o sobě vypovídalo, že LPR je proti
vstupu do EU a oporu ve volbách hledá u těch
nejnespokojenějších voličů. Jednoznačně nejdůležitějším
bodem volebního programu byl odpor vůči vstupu do EU.
Evropská unie je téměř přirovnávána k ďáblovi, a
proto je každý věřící Polák povinen brojit proti ní.
LPR nevadí pouze podmínky vstupu do EU, ale de facto
existence EU jako takové. LPR požaduje změnu ústavy
Polska, do které by včlenila odkaz na Boha. Mimo jiné je
i pro změnu volebního systému.
Velmi kriticky se také staví proti vstupu zahraničního
kapitálu, ve kterém vidí pouze ziskuchtivost na úkor
Polska. Pod pojmem zahraniční kapitál mluví LPR většinou
o německém kapitálu a rozehrává tak nacionální notu.
LPR požaduje, aby stát získal zpět vše, co prodal
zahraničnímu kapitálu v minulých letech, a aby hospodařil
sám ve prospěch polského národa. Kromě negativistických
vymezení vůči EU lze v programu LPR nalézt především
populismus nejhrubšího zrna. Chce podporovat malé a střední
podnikání daňovými úlevami a současně propaguje
bezplatné školství, zdravotnictví a celkově
paternalistický charakter státu.
LPR je silně radikální stranou, která na většinu
problémů nazírá z katolického úhlu vidění.
Populismus, katolicismus a známí přední členové{15} této
straně pomohli dostat se do Sejmu. V něm je však nejslabší
stranou, což se projevilo mimo jiné tím, že ani všichni
poslanci zvoleni za LPR nevstoupili do jednotného poslaneckého
klubu a založili si své vlastní.
Největší voličské podpory dosáhla LPR v těchto
vojvodstvích : Podkarpatské 14,2 % (Podkarpackie),
Podlesské 11,8 % (Podlaskie) a Malopolské 11 % (Małopolskie).
Závěr
Po volbách v roce 2001 zažívá Polsko jakési politické
„deja vu“. Vznikla vládní koalice SLD-UP a
PSL, čímž se opakovala situace z roku 1993. Pokud se podíváme
pozorněji na Sejm, zjistíme, že i tam se situace
opakovala (rozdrobeností) a ke konci roku 2003 existovalo 7
poslaneckých klubů a 7 poslaneckých kruhů{16}, přičemž
do Sejmu se dostalo 6 politických stran{17}. Opakovala se i
situace z předchozího volebního období, když se vládní
koalice taktéž rozpadla (konkrétně v březnu 2003) a začala
vládnout menšinová vláda SLD-UP. Polsko se opět
nevyhnulo politickým skandálům jako v minulých letech a
celou politickou scénou otřásl skandál
„Rywin“, kvůli kterému vznikla zvláštní
parlamentní vyšetřovací komise{18}. Další skandály otřásly
i jednotlivými politickými stranami{19}. Je však nutné
poznamenat, že zdárně proběhlo referendum o vstupu do
EU, které ke spokojenosti většiny politických stran
dopadlo kladně.
Současný stav na polské politické scéně lze
charakterizovat následovně. SLD-UP se nedaří vládnout,
neboť její snahy o reformy se střetávají s úbytkem
voličské podpory. Tento proces vyvrcholil v únoru 2004,
kdy premiér Miller odstoupil z funkce předsedy SLD právě
kvůli tlaku členské základny, která není spokojena s vývojem
stranických preferencí před blížícími se volbami do
Evropského parlamentu. SLD se tedy snaží oddělit
politiku vlády od politiky strany, což je velice riskantní,
neboť se takto může v očích voličů ještě více
zpochybnit. Pro odhlasování svých reformních kroků je
vláda nucena, kvůli své menšině v Sejmu, hledat podporu
u opozičních stran. Z těch však přicházejí v úvahu
pouze PO a PiS{20}, přičemž je nutno brát v potaz, že
jde o pravicové subjekty, které za svou případnou
podporu požadují reformu ještě liberálnější. Tak se
tedy vláda dostává i pod jejich tlak a pokud bude chtít
prosadit reformy bude mu muset ustoupit, čímž však může
vyvolat „zemětřesení“ uvnitř SLD. Situace
tedy není nijak jednoduchá a vše nasvědčuje tomu, že
se v Polsku uskuteční předčasné parlamentní volby{21},
které však současně na určitou dobu zmrazí veškeré
pokusy o nepopulární reformní kroky.
Jak nasvědčuje graf na konci článku, vše svědčí
pro to, že by předčasné volby vyhrála PO. Problémem by
však byla tvorba většinové vlády. Programově je PO
nejblíže PiS, ale nelze očekávat, že by tyto strany získaly
dohromady dostatečnou většinu hlasů. Spoléhat se na
podporu PSL, Sebeobrany či LPR i přes pominutí rozdílných
programových a ideových tezí nelze. Nabízí se tedy
varianta koalice PO a SLD-UP, čímž by polská politika překonala
snad největší překážku pro plynulý vývoj ve všech
postkomunistických zemích a to definitivní usmíření
mezi pravicí a levicí a soustředění se zájmy státu.
Tento vývoj je však pouze málo pravděpodobný, pravděpodobnější
je střídání se pravicových a levicových čím dál tím
slabších vlád.
graf
Zdroj : Vlastní graf na základě údajů CBOS.
Seznam použitých zkratek
AWS – Akcja Wyborcza Solidarność – Volební
akce Solidarita
AWSP – Akcja Wyborcza Solidarność Prawicy –
Volební akce Solidarita pravice
BBWR – Bezpartyjny Blok Wspierania Reform –
Nestranický blok na podporu reforem
KPEiR – Krajowa Partia Emerytów i Rencistów
– Strana důchodců
LPR – Liga Polskich Rodzin – Liga polských
rodin
PC – Porozumienie Centrum – Dohoda středu
PiS – Prawo i Sprawiedliwość – Právo a
spravedlnost
PLD - Partia Ludowo-Demokratyczna - Lidově-demokratická
strana
PO – Platforma Obywatelska – Občanská
platforma
PPChD - Porozumienie Polskich Chrześciańskich Demokratów
- Polská strana křesťanských demokratů
PSL – Polskie Stronictwo Ludowe – Polská
lidová strana
ROP – Ruch Odbudowy Polski – Hnutí na obnovu
Polska
RS AWS - Ruch Społeczny AWS - Sociální hnutí AWS
SD - Stronnictwo Demokratyczne - Demokratická strana
SLD – Sojusz Lewicy Demokratycznej – Svaz
demokratické levice
UP – Unia Pracy – Unie práce
UW – Unia Wolnośći – Unie svobody
ZChN - Zjednoczenie Chrześcijańsko-Narodowe - Křesťansko
národní sjednocení
Poznámky / Notes
{1} SLD-UP je sice koalicí dvou stran, ale hlavní slovo
v koalici má SLD, takže text o této koalici se zabývá převážně
SLD.
{2} Od roku 1991 fungovala SLD jako široká koalice
levicových subjektů, v němž hlavní roli hrála
postkomunistická SdRP. Integrace se netýkala celé levé
části politického spektra. Např. se na ní nepodílela
Polská socialistická strana (Polska Partia Socjalistyczna)
a Hnutí pracujících lidí (Ruch Ludzi Pracy).
{3} Tato spolupráce dvou stran pocházejících z odlišných
zázemí (PZPR či Solidarita), znamenala překonání jedné
ze základních konfliktních linií polského stranického
systému.
{4} Olechowski v prezidentských volbách v roce 2000
skončil na druhém místě za jednoznačným vítězem
A.Kwaśniewským. Płaźyński zastával funkci předsedy
Sejmu (maršálek) za AWS.
{5} Osobní život Leppera byl velmi krušný a zajímavý.
Narodil se v roce 1954. Podařilo se mu získat pouze středoškolské
zemědělské vzdělání a to ještě s velkými problémy.
Během svého středoškolského studia totiž musel vystřídat
tři různé školy. Vždy byl vyhozen pro své násilnické
sklony, jednou dokonce udeřil i svého učitele. Za mlada býval
ministrantem v kostele, ale to mu nezabránilo ve vstupu do
komunistické strany. Byl v ní sice pouze dva roky, ale jak
dnes dodává „Nelituji toho, pracoval jsem pro Polsko
ne pro stranu“. Po příchodu ze základní vojenské
služby začal pracovat v zemědělském družstvu, kde se
časem stal předsedou. V roce 1980 z družstva odešel a
koupil si vlastní pozemek, cca 23 ha. Na koupi si vzal
novomanželskou půjčku, kterou do 5 let splatil. Po těchto
5 úspěšných letech si mohl dovolit zvětšit své hospodářství
a přikoupil dalších 40 ha. Pořídil si nové stroje a to
vše opět pomocí půjček. V roce 1990 rozšířil své
pozemky o dalších 50 ha. V té době však v Polsku začíná
zemědělská reforma a Lepper se stále více a více zamotává
do půjček.
Neměl peníze ani na úroky a z této situace viděl
jediné východisko, držet hladovku jako ostatní rolníci
na podzim roku 1991 před budovou Sejmu. Jeho temperament se
opět projevil a v roce 1992 spolu s několika dalšími zemědělci
v podobné situaci se odhodlává k okupaci budovy
ministerstva zemědělství, po kterém požaduje oddlužení
zemědělců. V této atmosféře nakonec zakládá
politickou stranu Sebeobranu.
{6} Byli to např. B. Kozłowska, J. Głowna, Z. Nowak,
jako důvod odchodu uvedli záhadné finanční toky uvnitř
Sebeobrany, o které se začali zajímat.
{7} Dokonce i kravaty nosí poslanci Sebeobrany v národní
červenobílé barvě.
{8} V zimě 1999 tehdejší osobní Lepperova sekretářka,
dnes poslankyně, oznámila novinářům, že Lepper zmizel
a nejpravděpodobněji to mají na svědomí tajné služby.
Což se později ukázalo jako lež.
{9} Po komunálních volbách uzavřela v několika městech
koalice dokonce i s vládnoucí SLD-UP.
{10} Pro rozepře s premiérem byl odvolán. Jeho neústupnost
a následné odvolání jen zvýšily jeho popularitu.
{11} Např. založení Fondu na bydlení ve výši 10 mld
zlotých, který by poskytoval bezúročné půjčky navýšené
pouze o inflaci.
{12} Sama sebe nazývá centro-levicovou, což jí dává
velkou „elastičnost“ při různých politických
sporech.
{13} Základem LPR bylo mimo jiné Hnutí obnovy Polska
(ROP), Polská dohoda (Porozumienie Polskie) a Katolicko-národní
hnutí (Ruch Katolicko-narodowy).
{14} Rádio Maryja ve volbách v roce 1997 podporovalo
tehdejšího vítěze, AWS. To však nenaplnilo očekávání
rádia na společenské změny v křesťansko-národním směru.
Proto zvolilo rádio a jmenovitě kněz Rydzyk jiný postup
a spoluiniciovali založení LPR. Rádio bylo za své neustálé
vměšování se do politiky několikrát pokáráno polskou
katolickou církví, ale to nezabránilo otevřené
propagaci LPR ve volební kampani v roce 2001.
{15} Např. Jan Łopuszański z Polské dohody, Jan
Olszewski (bývalý premiér a šéf Hnutí obnovy Polska),
Antoni Macierewicz (proslul aférou, když jako ministr
vnitra zveřejnil seznam agentů komunistické tajné
police, na kterém se nacházel mimo jiné i Lech Wałesa) a
Marek Kotlinowski.
{16} Počet poslanců není dostatečně velký pro založení
klubu, proto označení kruh (koło).
{17} SLD a UP mají oddělené kluby. Pak vznikly další,
do kterých vstoupili poslanci zvolení za jiné politické
strany. Převážně jde o bývalé poslance LPR, kteří
vytvořili tzv. poslanecké kruhy dle svých mateřských
stran (Porozumienie Polskie, Ruch Obnowy Polski a Ruch
Katolicko-Narodowy). Dále to byli vyloučení poslanci
Sebeobrany (kruh Polska Racja Stanu) a PO, kteří založili
poslanecký kruh Stronictwo Konserwatywno-Ludowe. Nezařazeno
je celkem 18 poslanců, z toho 8 zvolených za SLD.
{18} Jednalo se o to, že filmový producent Lew Rywin
nabídnul za úplatu Adamu Michnikovi, majiteli novin Gazeta
Wyborcza, že může zařídit jemu prospěšné znění
mediálního zákona, který by povoloval vlastnit současně
celostátní noviny i celostátní televizi. Rywin se ve svém
návrhu odvolával na pomoc premiéra Millera. V současné
době, tzn. na podzim 2003, probíhá soudní řízení v této
kauze.
{19} Např. SLD otřásl skandál pod názvem
Starachowická mafie, kdy si v tomto městě místní
organizace SLD kupovala hlasy ve volbách například za láhve
alkoholu.
{20} PSL odešla z vlády právě kvůli reformám takže
je těžko teď podpoří a u Sebeobrany či LPR to také
nepřichází v úvahu.
{21} Premiér Miller se vyslovil v tom směru, že pokud
nebudu reformy přijaty, budou vyhlášeny předčasné
parlamentní volby. O reformách se má hlasovat na jaře
2004.
Literatura / Literature
Antoszewski, A. (2002b) : Ewolucja polskiego systému
partyjnego, In : Antoszewski, A. (red.) : Demokratyzacja w
III. Rzeczypospolitej, Uniwersytet Wrocławski, Wrocław, s.
137-157
Fiala, P. – Herbut, R. a kolektiv (2003) : Středoevropské
systémy politických stran, Masarykova univerzita v Brně
Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. a
kolektiv (2002) : Politické strany ve střední a východní
Evropě, Masarykova univerzita v Brně
Janicki, M. (2001) : Apacze w sukmanach,
lewicowo-prawicowa ludowa partia obrotowa, Polityka, č. 34,
s. 21-24
Janicki, M. – Władyka, W. (2001) : Kto wpuścił
Leppera?, Polityka č. 40, s. 3-9
Janicki, M. (2002) : Mniejszy brat, Polityka č. 7, s.
28-30
Janicki, M. – Miecik, I. (2003) : Kombajn
Samoobrona, Polityka č. 8, s. 34-37
Jednaka, W. (1995) : Proces kształtowania się systemu
partyjnego w Polsce po 1989 roku, Uniwersytet Wrocławski,
Wrocław
Kopeček, L. (2001) : Polské parlamentní volby 2001 a
proměny stranického systému, Politologický časopis, roč.
8, č. 4, s. 410-424
Kubát, M. (2000) : Politika v Polsku po roce 1989,
Univerzita Karlova v Praze
Kubát, M. (2001) : Parlamentní volby 2001 v Polsku,
Politologická revue, roč. 7, č. 2, s. 123-145
Markowski, R. – Cześnik, M. (2002) : Polski systém
partyjny : dekada zmian instytucjonalnych i ich
konsekwencje, In : Markowski, R. (red): System partyjny i
zachowania wyborcze, Instytut studiów politycznych polskiej
akademii nauk, Warszawa, s. 17-49
Mieci, I. – Pytlakowski, P. (2001) : Kartel
Samoobrona, Polityka č. 42, s. 36-39
Paszkiewicz, K. (red) (2000) : Partie i koalicje
polityczne III. Rzeczypospolitej, Wydawnictwo Uniwersytetu
Wrocławskiego, Wrocław
Paradowska, J. (2001a) : Ruch dwóch, Polityka č. 29, s.
20-23
Paradowska, J. (2001b) : Wybory po wyborach, Polityka č.
39, s. 3-6
Paradowska, J. (2001c) : Skąd ten Lepper?, Polityka č.
48, s. 28-30
Paradowska, J. (2002) : Samoobrona Sojuszu, Polityka č.
46, s. 20-22
Słodkowska, I. (2002) : Wybory 2001 partie i ich
programy, Instytut studiów politycznych polskiej akademii
nauk, Warszawa
Internetové zdroje:
Průzkumy veřejného mínění agenturyCBOS (Centrum
Badania Opinii Społecznej) – http://www.cbos.pl
Liga Polskich Rodzin – http://www.lpr.pl
Platforma Obywatelska – http://www.platforma.org
Polskie Stronictwo Ludowe – http://www.psl.org.pl
Prawo i Sprawiedliwość – http://www.pis.org.pl
Samoobrona Rzeczypospolitej Polskiej –
http://www.samoobrona.org.pl
Sojusz Lewicy Demokratycznej –
http://www.sld.org.pl
Unia Pracy – http://www.uniapracy.org.pl
1 / VI / zima 2004 / winter 2004
